Za městem Hudba

Je sobota odpoledne, do konce projektu na Startovači zbývá 4 dny a 4 hodiny a já jsem v cíli!!!

A to díky Vám všem, kteří jste mě podpořili.Moc si toho vážím a s pokorou Vám děkuji. Je to pro mě krásné znamení, že máte zájem o to, co dělám, a že to tedy nedělám zbytečně a jen pro sebe. Zvlášť v těchto dnech má tohle poznání velikou váhu.

A moc se těším:

a) až dorazí zabalené a novotou vonící CD

b) až ho budu balit a roznášet a rozesílat Vám všem (bezmála 100 kusů CD má už teď své konkrétní majitele)

c) až budu křtít a setkávat se s Vámi v prvních řadách a děkovat Vám osobně

d) až budu plnit i další z odměn - osobní setkání, soukromé koncerty

e) až přijdou první reakce na písničky

Veliké díky.

Další ochutnávka z alba Za městem.

Rozhodl jsem se pro Příběhy. Tahle písnička na albu nemohla chybět. Provází mě už řadu let. Původně byla pro zpěvačku. Nakonec se jich téhle písničky zhostilo hned několik. Jako první ji kolem roku 2000 zpívala Renata Moravcová, měli jsme tenkrát duo Naruby. Druhá v pořadí pak byla Lenka Žadanská, když tahle písnička zazněla v první vánoční Dodivadlení besídce někdy v roce 2011. Třetí zpěvačka této písničky byla Susane Lunaries (hostuje na CD) a poslední Vratislava Musilová (taktéž host na albu). A kdyby tohle CD vzniklo už v roce 2019, možná by měla tahle písnička zpěvačku pátou, neboť tenkrát to vypadalo, že kromě divadelní vznikne i hudební dvojice. Nakonec jsem jemně upravil text a nazpíval ji sám. Na housle mi k tomu hraje Zuzana Omelková a na flétnu Šárka Adamíková. Další kytary dodal Rosťa Honus. Myslím, že to zní hodně hezky.

Posledním hudebním hostem na albu je Libor Bálek alias Libor ZH - majitel hospody Slezský Grunt v Háji ve Slezsku, zakladatel hudebního klubu Rock Hill, muzikant (skapunková kapela Sultan Soliman), občanský aktivista, divadelník (divadlo Slezský Grunt), slampoetrysta - určitě jsem ještě na něco zapomněl. Hlavně je to ale skvělý kamarád.

Že je i skvělý akordeonista jsem netušil ani já. Uslyšite ho v několika písničkách. Moc mě těší, že kvůli nim orpášil svůj nástroj a své umění.

Další host, Zuzana Omelková. Nemůže na připravovaném CD prostě chybět. V březnu loňského roku jsme spolu měli skvělý koncert v divadelním klubu D.N.A. ve Frýdku-Místku. Zuzka mě doprovodila na housle a byla to paráda. Hrálo se mi s ní skvěle, myslím, že jsme se tak nějak hudebně krásně napojili.

Několik písniček, které jsme spolu tenkrát udělali, je i na albu. Její housle zazní ale i v jiných. Zuzka hraje v rock-punkové kapele Trochumoc. Má úžasný cit pro melodii a dokáže vymyslet krásně jemné motivy. To vše je už nahráno a právě se míchá.

Další nahrávání s hosty a přáteli. A odtajnění virtuózního hráče a jeho nástroje.

Šárka Adamíková a příčná flétna.

Se Šárkou se známe dlouhé roky. Dlouhé roky také hraje na příčnou flétnu v Janáčkově filharmonii Ostrava. Nikdy jsme spolu ale hudebně nespolupracovali.

Několik písniček, které jsou na albu, jsme kdysi v minulosti hráli s kapelou Tři čtyři a byla v nich právě příčná flétna. Proto mě Šárka napadla okamžitě. A nahrála flétnu i do písniček úplně nových a nahráli ji bravurně. Jsem moc rád, že do toho šla.

Malá ochutnávka z připravovaného alba, melancholická písnička Padat.

Další nahrávní se skvělou zpěvačkou Vraťkou Musilovou. Kdysi jsme spolu měli hudební uskupení s názvem Tři čtyři (název neznamenal proměnlivý počet hráčů ale odpočítávání začátků písniček). Měli jsme několik koncertů a byla to vždycky velká pohoda a zábava. Jedna z písniček, kterou jsme tenkrát spolu zpívali, bude i na albu. Tak mi tak nějak přišlo logické poprosit Vraťku o spolupráci. Její sytý a čistý hlas byl tedy k mé velké radosti zaznamenán. 

Po krátké sváteční pauze se dnes opět nahrávalo. V akci byla příčná flétna. Ta se bohužel v zápalu hry nestihla vyfotit. Ale, protože dnes nezahrála poslední tón, bude o ní ještě řeč.

Susan Lunaries je skvělá mladá zpěvačka. Hrdě musím říct, že jsem stál u jejího pěveckého zrodu. Měli jsme tenkrát před lety hudební uskupení přídružené k uskupení divadelnímu. Divadelní soubor má název Dodivadlo, hudební těleso tak tenkrát neslo název Dokapela. Kromě vystoupení na tradičních Dodivadelních besídkách jsme měli i několik samostatných koncertů. Susan mě vždycky překvapovala svým hlasovým rozsahem ale hlavně uměním zazpívat čistě a uvěřitelně, jakoby samosebou, žádná křeč.

Pak šla na zkušenou do světa a hudebně rostla.

Poprosil jsem ji o vokál do jedné z písniček. A protože to bylo skvělé, a protože se ze světa zase vrátila, patrně nezůstane jen u jedné písničky.