3. týden na bobech - Sigulda
Tentokrát mě nikdo na zádech do letadla nést nemusel, tentokrát byla cesta naprosto hladká.
V Rize už na mě čekal Španěl, můj spoluzávodník, aby mě odvezl do Siguldy. Sice je zima v plném proudu, ale tam po sněhu nebyla ani památka. Jupíí, pro člověka na káře ideální. Sice to tam působilo smutněji, ale loni jsem si toho sněhu a té zimní krásy užila dost.
Následující den, tj. v pondělí proběhl meeting s pořadateli závodu a pak jsme se sešli na dráze, kde proběhlo zkoušení bobů (bob je ve vlastnictví IBSF a v rámci spravedlnosti nám na každou trať losují jiný bob) a procházka po trati s trenérem. Před tréninkem se sice učíme zatáčky nazpaměť, sedíme s mobilem v ruce a koukáme na videozáznam trati pořízený z bobu, ale není nad to nakoukat trať i v reálu.
Trať v Siguldě je dost výjimečná. Je postavena na poměrně malém kopci, startuje se z věže z 6. patra. Je zvláštní vidět bob ve výtahu :-)
Bob se z výtahu vytáhne, vytlačí se na vyvýšené pódium a z něho ještě na vyvýšený start. Logisticky je to velice náročné a proto startujeme až od 4. zatáčky. Jediná trať, ze které nestartujeme z TOPu.
Je to docela divoká trať na které si moc neodpočinete, až ke konci jsou dva dlouhé rovné úseky. Závody 4bobů se zde vůbec nekonají, svoji délkou se do některých zatáček nevejdou. Je zde poměrně běžné, že i nejlepší bobisté bourají.
První tréninkový den v úterý byl fajn, žádná bouračka, žádný větší problém. Byla jsem maximálně koncentrovaná. Byla jsem moc ráda, že se moje sympatie k trati nezměnily. Někteří kolegové se ale bouračce nevyhnuli. :-/
O den dřív začali s tréninkem i profíci, dopoledne skeleton, po nich pak monobob žen s dvojbobem mužů. Areál hned ožil, bylo milé vidět se s naší repre a potkat tam i profíky z celého světa.
Druhý tréninkový den ve středu pro mě začal zajímavě. Hned první jízdu jsem měla tři zatáčky něco jako blackout. Začalo to při výjezdu z 11-ky, kdy jsem trošku zaspala a výrazně jsem bokem vzala mantinel. Pak už vlastně nevím, co se dělo. Jen jsem v bobu lítala jak nudle v bandě, cítila jsem nárazy helmou o bob, občas jsem vykoukla ven, vůbec jsem netušila kde jsem, jak mám řídit. Až když se to na chvíli uklidnilo, já se v bobu srovnala a viděla ven, byla jsem na dlouhé rovince. Říkám si, no vida, jedu do 15-ky :-) V cíli jsem se pak zhluboka nadechla a uvědomila si, že to bylo docela vzrůšo, legrace :-)) Další jízdy už byly bez problému.
Následující den ráno jsem lezla z postele jak stará bába :-) otočit jsem se pořádně nemohla, jak jsem měla natažený svaly vedoucí zezadu od krku kolem lopatky až k páteři. Neobvyklý pocit.
Pak následoval třetí a zároveň poslední tréninkový den. Pátek a sobota závody. Počasí po celou tu dobu bylo pochmurné, deštivé, ale bez sněhu. Dalo se slušně dostat na trať po kolečku, což bylo super, nebyla jsem na nikom závislá. A protože se říká to nejlepší nakonec, závody jsme měli až po profících, v podvečer ;-)
V jednom závodu jsme měli dokonce dvě dvojičky závodníků, které na tom byly v první jízdě časově úplně stejně. A ten co se v prvním tréninkovém dni obě jízdy vyboural a tudíž se kvalifikoval na závod až další tréninkový den (člověk musí dát alespoň dvě jízdy bez bouračky), byl na druhém místě. Neuvěřitelné. Je to moc dobrej pilot, prostě si tu trať první den pořádně mapoval ;-) Já byla nakonec se svejma jízdama docela spokojená. Byť časově nebyly nej, byly slušně zajeté a pár závodníků jsem za sebou nechala :-)
A tím končí můj třetí bobový týden v malém městě jménem Sigulda. Příště mě čeká trať St. Moritz, malebném městě, zimním středisku plném nejen sněhu, ale i bohatých a známých lidí.
Gábina
Foto: Girts Kehris, IBSF
