Euroskate party Knihy

Stavba u-rampy den před závodem, Madrid 1989. Foto Hanka Boučková

Honza Smolík
Na jaře 1989 někoho napadlo, asi Martina, že bychom se mohli vypravit do Lotyšska, kde chtěli místní skejťáci taky uspořádat mezinárodní závody. Lotyšsko pro nás bylo stejný dobrodružství, jako když do Československa přijeli Claus a Shane. Měli jsme výhodu oproti ostatním skejťákům ve Východním bloku v těch fungujících vazbách na Západ a kdo uměl anglicky, mohl si napsat do Ameriky o časopisy a vybavení. V Polsku, Maďarsku a většině SSSR o skateboardingu nikdo nic nevěděl.

Milan Pešík
Říkali jsme klukům, že musíme jet někdy na Východ, jestli chtějí jezdit na Západ. Červnovej výlet na lotyšský závody bylo velký dobrodružství a v září nás čekalo mistrovství Evropy v Madridu. To taky nebylo úplně jednoduchý. Sehnat víza do Francie trvalo tři měsíce, do Španělska jenom měsíc, ale Španělé nám je nedali dřív, než jsme měli ty od Francouzů a Francouzi chtěli nejdřív vidět víza do Německa. Všechno bylo strašlivě složitý.

Marek Choc
Samozřejmě, že hlavníma disciplínama ve Swansea, jako už ostatně v tý době na všech závodech v západní Evropě, byly freestyle, streetstyle a rampa. Jel se i slalom speciál a to, že se naše tehdejší parádní disciplína pomalu stávala v evropským skejtu popelkou, dokládal i fakt, že jsme startovali koloběžkou, neboť nebyly nájezďáky. Nás Čechů byla ve startovním poli, čítajícím asi jenom deset lidí, přesila. Taky to bylo vidět na výsledcích. 1. Tomáš, 2. Pepa, 3. já.

Jörg Ludewig
Freestyle je určitě velmi populární disciplína, a dokonce si vysloužil živé televizní vysílání v Československé televizi. Velkým překvapením byl Plamen Kosturkov z Bulharska, freestylový fanatik. Během dvou let se vypracoval na vysokou úroveň a dostal se do evropské špičky. Jeho vybavení musí zahanbit ty, pro které znamená i malé škrábnutí na prkně konec světa. Jeho kola nemají průměr větší než 40 mm, jeho deska je úplně rozbitá, ale rozjel na ní takový freestyle, že se dostal na druhé místo v kvalifikaci, a nakonec i ve finále. Pokud se v Bulharsku změní politický režim, určitě o něm v Evropě ještě uslyšíme. 

Petr Löwy
V červenci jsem dojel v Münsteru mezi profesionálama šestej, skejtoval jsem s Rodney Mullenem, v hale bylo šest tisíc lidí a bylo mi jedno co je to za cirkus. Všichni jsme měli na freestyle stejný rovný a krátký prkna, zvedlej jenom tail, bez konkejvu, utažený treky. Rodney měl prkno dlouhý, zvedlej i nose, prohnutou desku a treky volný jak na street. Trénoval vedle mě, tak jsem se ho zeptal, jestli si to jeho prkno můžu zkusit. Projel jsem se a nechápal, jak na tom může jezdit. Za dva roky už na těch prknech jezdili všichni, ale už jen streetstyle.

Martin Tůma
Na italský hranici jsme přejížděli přes menší přechod, celníci se vyptávali, kam jedeme a my že na závody a co že tam jedeme dělat a my že vyhrát a oni se smáli, že všechno přece vyhrajou Italové, a my že ne, že to vyhrajeme my a Potok že jim ukáže jak. Tak na parkovišiti za celnicí rozjel freestyle. Ten přechod byl fakt malej, sloužilo tam asi jen šest celníků, všichni chtěli Tomáše vidět, ale někdo musel odbavovat auťáky. Na Frantu, kterej byl z nás nejstarší, se pokoušeli navlíknout sako od uniformy, ale pasovala mu jen čepice, tak jsem si vzal to sako já a stáli jsme na celnici jak Laurel s Hardym a řídili provoz.

Radim Hromádko
Všechno jsme měli připravený a domluvený, závody měly odstartovat v sobotu 25. listopadu a tejden předtím seřezali policajti studenty v Praze na Národní. Začala revoluce a díky ní mě pak nezavřeli, protože co se v Hradci dělo to bylo hrozný. Na intru, kde skejťáci spali, bylo dost škody na majetku v socialistickým vlastnictví. Byla tam taky nadživotní busta Klementa Gottwalda, kterou v noci někdo zničil. Urazil mu nos a já pak kvůli tomu měl děsný problémy, bylo to považovaný za zneuctění památky čelního představitele KSČ, a to byla ještě pořád absolutně nemyslitelná věc.