Napsáno jazykem Knihy

Anotace: 

Sbírka stručných i rozmáchlých úvah o problematických jevech z široširých bojišť češtiny, na něž autor narazil jak v souvislosti se svou profesí jazykového korektora, tak i vůkolem sebe.

Odlehčeně násilnou a nezábavnou formou se dozvíte, k čemu je dobré používat před znakem procenta mezerník, co má Asterix společného s typografií, kolik slov končí na -del, jak se skloňuje pestřec, že v koupelně nemáme kachličky, nýbrž kachlíčky, a lavinu dalších mouder. K tomu pár neotřelých kvízů, abyste během četby úplně neodpadli.

Jde tudíž o vynikající tovar pro vyhaslé učitele češtiny, znuděné knihovníky či jiné orangutany, začínající i končící spisovatele literárních prvotin, studenty bohemistiky, kteří potřebují něčím podložit kývající se skříň, a všechny ostatní fanoušky jazyka.

 

Vyhlídka:

Vydání knihy je plánováno na březen 2024. Aktuálně je kniha po korektuře, má to 150 stránek v pevné vazbě, formát A5. Hotové jsou veselé ilustrace od Víta F. Pelce a připravuje se sazba. Bude-li projekt úspěšný, odměny (tj. především výtisky knihy) budu posílat ihned po doručení, ještě teplé z tiskárny.

 

Ukázky:

Zlobr

Většinu novotvarů čeká jepičí život, pročež když František Vrba v 70. letech při tlumočení Hobita českému čtenářstvu přeložil trolla jako zlobra, asi sotva tušil, že právě jeho výraz bude vyznamenán tím, že neupadne v zapomnění, nýbrž jej lidová slovesnost pojme do svého lůna.

Slovo není (jak praví rozvědka Ústavu pro jazyk český) vytvořeno náležitě, správně by mělo znít zloobr, a zařadit se tak po bok zlopověstného zlosyna, zločineckého zlořádu a rulíku zlomocného. Stejným otvorem mimochodem přišel na svět ledu a ohně zlovlk, v originále direwolf, kterýž je Sansa stricto v našem reálném světě vyhynulý pravlk. Zlovlk se některým fanouškům populární ságy nezamlouvá (protože v knize ty obří mangusty platí za klaďase), ale osobně se domnívám, že to překladatelka měla těžké, ježto s pravlkem by taky daleko nedošla, ten by zase – alespoň na mě – působil poněkud vetše. Vraťme se k obřiskům.

Zlobr je slůvko bryskní a hravé, a snad proto se mluvčím zalíbilo. Tudíž ho můžeme celkem běžně potkat v překladech, a to nejen trollů, ale i ogrů (Shrek) a snad i jiných nadrozměrných bytostí, což se mi zdá terminologicky poněkud matoucí, neboť ogre a troll pocházejí z jiného mytologického základu a liší se jako skřítci od trpaslíků nebo Šemík od Hvajninimů. 

 

Mariáš

Když jsem kdysi licitoval lepší kilo a poté čekal, než se starej Hurt rozmyslí, dumal jsem nad podivným názvem karetní hry. Mariáš. Mylně jsem tipoval, že to má co dělat s panenkou Marií. Jen velice nepřímo. Výraz mariáš je ve skutečnosti odvozen od francouzského slova mariage, které znamená svatba. Odkazuje se tím ke kombinaci krále (K) a královny (Q) stejné barvy, která hráči do konečného součtu přináší flák bodů tučný jako perex, a dává tedy smysl hovořit o ní jako o svatbě. Hm. Až na to, že náš mariáš se nehraje s francouzskými dvaapadesátilistovými listy, a tudíž chcete-li se pustit do hry, musíte nejprve zkrotit hejno německých karet (to jsou ty velké mořské želvy). Na našich mariáškách nemáme královnu, ale svrška, pročež mariášová hláška není svatbou, ale registrovaným partnerstvím.

 

 

Odtamtud tady

Jirka Paroubek blahé paměti horlil:

A kdyby tady spadli Marťani, tak je budu schvalovat s Marťany.

Vždycky mě trochu hnětlo, že je v tom závazku tady, možná víc než to schvalování s Marťany. Hnětlo mě to oprávněně, jelikož ve spisovné češtině je tady odpovědí na otázku kde?, nikoli kam? Správně by tedy obyvatelé Marsu měli spadnout sem, pak by byli tady a odsud (nebo odtud – v tomto případě jsou obě možnosti správně) vrtěli psem Zemí koruny české.

Později jsem byl ovšem obohacen o údaj, že tady místo sem se běžně tárá v některých partiích Moravy, z jejíž hanácké metropole sem nepřismrděly jen syrečky, ale i Paroubkův sexy mozek – měl na své tady tedy tudy přeci jen trochu nárok. Navíc si v posledních volbách jeho někdejší Partaj dala svůj poslední pšouk a teď už jí nejspíš nepomohou ani všichni emzáci kosmíru.