Mé pohádkové sny
Kam kráčíte, pohádky?
Dnes se mi zdálo, že jsem poprvé držela v ruce svou knížku. Byla na strašně špatném papíře a s měkkou obálkou, která se mačkala. Když jsem se ptala nakladatele, co to má být, prohlásil, že je to jen betaverze a opravdová knížka takhle vypadat nebude.
Už mám hororové sny, což znamená, že je to vážné. Ve skutečnosti ale knížka nebude vypadat jako to z mé noční můry. Zvolila jsem pro ni pevnou šitou vazbu V8 (140*205 mm), tak opravdu nehrozí, že se její obálka bude mačkat. Ilustracím i textu se dostane náležité péče, takže se na výsledek opravdu těším. Jediné, co ještě není rozhodnuté, je font, kterým budou pohádky psané. Jsem v tomhle poměrně konzervativní, takže vybírám nějaké z patkových písem, ale jaké, to ještě nevím. Necháme se překvapit!
To by byla fyzická schránka knížky, a teď něco k její duši - textu. Pokud mě sledujete na Facebooku, možná už víte, na co se můžete těšit: příběhy, které začaly vznikat v září 2017, se postupně rozrostly na jedenáct pohádek. Ty pak prošly rukama (a hlavně očima) několika korektorů a beta čtenářů. Původně jsem je chtěla vydat ve spolupráci s nějakým klasickým nakladatelstvím, tak jsem některá z nich oslovila a čekala na odpověď.
Z devíti oslovených nakladatelství do týdne odpověděla pouze dvě, že knížka nespadá do jejich edičního plánu (to je taková jejich rozvaha, jaká témata a jaké útvary jim budou v daném roce nejlépe vydělávat a co jim nejlépe spadá do jejich marketingového plánu). Dalších sedm nakladatelství mě dlouhé měsíce prostě ignorovalo. Nechci zde rozebírat, jakým způsobem jsem z nich vypáčila odpověď, bylo by to dlouhé a zbytečné, ale tato zkušenost mě dovedla až k tomu, že se si chci ponechat jistou úroveň svobody.
Musím říct, že jste mě nesmírně potěšili. Když jsem včera šla spát, ještě naposledy jsem se sem podívala a nevěřila jsem vlastním očím - nějakých třináct hodin po spuštění kampaně se vás sešlo tolik, že jste dali dohromady 18 % z nastavené cílové částky. Pokud to takhle půjde dál, budu mít dost prostředků nejen na pokrytí nákladů na vydání české verze knihy, ale také budu moci začít pracovat na jejím anglickém překladu.
Ráda bych našla korektora nebo překladatele, jehož literární vkus bude podobný tomu mému. S překlady je totiž ta potíž, že mnohdy (vlastně skoro nikdy) nelze doslovně překládat, ale text je potřeba spíše přebásnit. Pak mi také napsala jedna paní, že by se mnou ráda spolupracovala na překladu do němčiny a maďarštiny. Kdyby to vyšlo, bylo by to úžasné. A vy, moji milí čtenáři a podporovatelé, můžete být u toho!