Proč jsem si vybrala Startovač?
Všechny cesty vedou... Kam vlastně vedou?
Spousta lidí se mě ptala, proč jsem si vybrala zrovna tenhle způsob financování knížky, když existují snazší způsoby. Trochu jsem to nastínila v popisu projektu, ale kdybych to měla popsat podrobně, většina z vás by po druhém odstavci bolestně zaúpěla a šla hledat literaturu jinam. Proto jsem se rozhodla vám to vysvětlit zde.
Pohádky samotné vznikaly celkem snadno. Když jsem je psala, bylo pro mě vlastně těžší je nepsat, protože jsem nad všemi těmi nápady musela pořád přemýšlet, což mě rozptylovalo a nedovolovalo mi věnovat se čemukoliv jinému. Když jsem se pak dívala na své dílo a na nadšené reakce betačtenářů, přišlo mi škoda, kdyby tak povedené dílo zůstalo v šuplíku, a tak jsem začala obesílat všechna nakladatelství, o kterých jsem si myslela, že by pro ně mohla být knížka vhodná.
Jenže ouha! Nakladatelství mají svůj ediční plán, který potřebují dodržet, takže pokud hledají pohádky o zahradnickém náčiní, těžko svůj záměr změní jen kvůli vám. Navíc řada z nich ani neodpoví, což mě v tu chvíli hodně mrzelo. Některá zase odpoví velmi hezky, vychválí vás, jak to jen jde a pak vám s politováním oznámí, že přes onen ediční plán nejede vlak (zdravím paní V., pokud se tu ukážete!). Komunikovat s jedním nakladatelstvím zabere tak dva až tři měsíce. Když jste otravní jako já, dá se to zkrátit. Ale asi nejsem na podobný postup vhodný typ. Nedokážu jen tak čekat, zatímco tam někde je můj rukopis a já vůbec nevím, kdo ho čte, a jestli ho někdo vůbec číst bude. A tak jsem si řekla, že než podstoupit zase několikatýdenní čekání na odpověď, raději zkusím, co dokážu.
Hrozně ráda totiž zkouším nové věci. A dvojnásob, pokud někdo prohlásí, že je to těžké. O kampani na crowdfundingových platformách mi spousta lidí říkalo, že jsou těžké. A tak, poháněná touhou ukázat všem okolo, že to vlastně je úplná dávačka (tady tohle je nadsázka, ale nenašla jsem font, který by ji dostatečně věrně ztvárnil a nechci riskovat, že to vezmete vážně), jsem se rozhodla stvořit tenhle projekt.
A víte co? Je to super. Užívám si to. Nepřipouštím si možnost, že by to nevyšlo, protože Pohádky z druhého břehu jsou moje děti (kdo by nechtěl jedenácterčata, že?) a vložila jsem do ní tolik úsilí, abych s ní byla opravdu spokojená. Dalšími impulzy, které mě pohání, jste i vy, protože mi důvěřujete a věříte, že knížka bude stát za to. Je to něco úplně jiného, protože neustále přemýšlím nad každým detailem, jaký font vybrat, aby byl co nejlepší, aby jeho velikost byla ideální vzhledem k délce řádků, aby v ilustracích byly perfektně vyvážené barvy... Ne že bych grafické úpravy dělala sama, to vůbec ne, mám profesionálního grafika, na mně je jen hlídání, ale i je poznat ten rozdíl, když jsem za knížku zodpovědná hlavně já, oproti tomu, kdybych tu zodpovědnost přenesla na klasické nakladatelství. Je krásný pocit, když vám tolik lidí věří. A já zase věřím, že vás nezklamu.
A je to úžasné! Moc vám děkuji za tuhle jedinečnou zkušenost a těším se na další dny kampaně. A samozřejmě na vydání knížky, které se každým dnem blíží! :-)