Posluchači s láskou – příběh z rádia Knihy

Je od vás milé, že jste do toho šli. Doufám, že knížka spatří světlo světa tak jako tak.

Prolezl jsem stohy starých papírů z rádií, zavzpomínal jako Lenka a kromě plísně našel i novinovou reklamu na ranní BioKiss. Mohl to být zhruba rok 1997. Nevím, jestli posluchači, ale my jsme se s Marcelem ve studiu dobře bavili. :-) Smích prý prodlužuje život. Ale s tím by asi třeba Jiří Grossman a Miloslav Šimek nesouhlasili.

Ještě jednou dík!

Na Kiss 98 se zpočátku vysílalo z nekonečných pásků. Každá písnička měla svou krabičku s páskem neboli cartridge, kterou moderátor vložil do přehrávače a spustil tlačítkem nebo šavlí. Taková nahrávka logicky nikdy nemohla přeskočit, ani záměna tracku nehrozila, jenže když nebyla přetočena na začátek, do éteru šlo jen ticho nebo dohrávka písničky. Na fotce je onen přehrávač.

 

Dnes už je rozhlasové vysílání často jen práce s počítačem. Hlavně v soukromých rádiích. Moderátor písničky nemusí prolínat ručně, ale vše si může dopředu naprogramovat a několikrát dopředu přehrát, takže prakticky chybí okamžik překvapení. Pokud samozřejmě neklekne počítač. :-) Na mixážním pultu moderátor často nepracuje s "šavlemi", nýbrž mačká knoflíky nebo sahá na displej. To když se písničky hrály z cédéček, o překvapení nebylo nikdy nouze. Stačilo zadat špatné číslo tracku, neposlechnout si začátek, a místo Madonny buráceli éterem ACDC. Pak trpěli nejen jemní posluchači, ale i samotný moderátor, když si na něj došlápl rozlícený hudební šéf. A cédéčka často i přeskakovala. Vzpomínám si, jak si takhle během vysílání několikrát zvesela poskočila Tina Turner i navzdory svému věku. :-)

Na fotce je legendární CD přehrávač Denon. Někdy si dal opravdu načas, než písničku načetl. Nechť odpočívá v pokoji.