Přátelé Eucharistie Film & Video

Drazí přátelé, posílám vám poslední příspěvek k filmu Přátelé Eucharistie.

Chcete-li sledovat zjevení Pána Ježíše Krista na Slovensku a vývoj Společenství Přátel Eucharistie, tak zde máte odkaz na stránky SPE. Stránky vznikly před několika dny a link mi poslal Ing. Valentín Kováč. 

https://peuch.eu  

Začínám pracovat na filmu "Salve Regina!"(zatím pracovní název), který bych rád zveřejnil v roce 2022. Pokud jsem nepřišel o vaši přízeň, tak můžete i tento budoucí mariánský snímek podpořit. Číslo bankovního účtu (nebo případně spuštěný Startovač) včas oznámíme. Pro filmový materiál se budeme muset otočit např. do Ekvádoru a možná i do Bolívie. Jen nevím, zda to půjde bez očkování :-) Požehná-li Pán Ježíš i tento projekt, pak všechno dobře dopadne.                                                                                                                                                     

Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar, Orfilm    

  Ještě připojuji několik řádek od P. Filipa M. Stajnera:  

 V Poděbradech, 8. prosince 2020, Neposkvrněného Početí Panny Marie

  

Drazí v Kristu a Panně Marii,

 

       rozmilé Děťátko, sladké Jezulátko – kolik něhy, lásky a světla nám Boží Synáček dává – a my žasneme a sytíme se Jeho čistotou, bezelstností a něhou – a zároveň jsme to my, kdo tomuto Dítěti připravujeme tak krutý osud. Jsou to naše hříchy, kvůli nimž budou Jeho ruce přibity na dřevo kříže a Jeho Tělo, které Maria s takovou láskou chovala, opět spočine v její náruči – zcela zmasakrované.

 

     Drazí, Kristus se na této zemi zrodil, pro naše hříchy byl ukřižován, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, ale ve svém mystickém těle – v Církvi – dál kráčí dějinami a nese svůj Kříž. Vždyť už sv. apoštol Pavel nám doznává: „ ... na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap,..." (Srov. Kol. 1, 24)

 

    Prosím, při pohledu na sladké Jezulátko, zřekněme se svých hříchů a tomuto svatému Dítěti ve svých srdcích i rodinám připravme lepší osud.

 

 

                                 K tomu Vám rád žehnám.

 

                                                     P. Filip M.

Drazí přátelé, posílám vám odkaz na film Přátelé Eucharistie III.

https://youtu.be/TjnLtSbMToI

Jedná se o poslední díl tohoto filmu. Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Drazí přátelé, posílám vám odkaz na film

Přátelé Eucharistie II.

https://youtu.be/IKHbIDfKQvI

Přátelé Eucharistie I.

https://youtu.be/VSxw7v0kPKY

Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Drazí přátelé, plním svůj slib a zveřejňuji film Přátelé Eucharistie I.

K datu 8. listopadu si připomínáme narozeniny stigmatizované Anny Bohuslavy Tomanové z Pastvin a tato radostná událost je zároveň termínem premiér našich filmů.

Přátelé Eucharistie I. https://youtu.be/VSxw7v0kPKY

Film Přátelé Eucharistie bude mít celkem tři díly. Zbývající dva snímky zveřejním v druhé polovině prosince 2020.

Pokud by jste si chtěli film Přátelé Eucharistie stáhnout do PC, tak napište na moji adresu: silar@orfilm.eu a já vám jej pošlu ke stažení.

Ještě jednou děkuji za podporu. Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Chvála Ježíši Kristu a Panně Marii!

Drazí přátelé, dovoluji si vás touto cestou poprosit o modlitby za převora vyšebrodského kláštera P. Justina Jana Berku OCist. Otec Justin onemocněl Covidem a choroba má u něj těžší průběh.

Nenechme jeho světlo vyhasnout! Je pro nás všechny velmi potřebný. Děkuji za modlitby!

 

Otce Justina uvidíte v druhé části dokumentu Přátelé Eucharistie. Slouží tradiční mši svatou.

Na filmu Přátelé Eucharistie pilně pracuji. Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Drazí přátelé, zasílám vám odkaz na nový filmový dokument Orfilmu - TAJEMNÁ RADOST.

https://youtu.be/ClwhC_Bkk7I

Právě dnes si připomínáme výročí úmrtí Matky Rosy Vůjtěchové (5. září 1945).

Sestavení tohoto dokumentu nás sice zdrželo, ale ničeho nelituji. Jedná se o silný příběh.

Nakonec, posuďte sami. 

Nyní opět pilně pracujeme na dvoudílném filmu Přátelé Eucharistie.

                                                                Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar, Orfilm 

 

 

Chtěl bych vás i tímto pozvat do Vyššího Brodu. Výjimečnost tohoto kláštera spočívá (nevím, jestli to už víte, či ne), že veškeré officium a mše je v latině a klasickém římském ritu. To z kláštera dělá jediný tradiční cisterciácký klášter na světě. Mimo to, je to i významné historické místo.

 V čele kláštera stojí převor Justin Berka.

Udělení obláčky Antonínu Krejzarovi.

Antonín po roční kandidatuře přijímá obláčku.

Antonín spolupracoval na filmu AVE MARIA!

Žehnání řeholního oděvu.

Antonín se vzdal světského života a oblékl řeholní šat.

Zde již klečí řeholník Aelred Maria Antonín.

Po obláčce následovala mše svatá v tradičním ritu.

Přiznám se, že to byla nejkrásnější mše svatá mého života. A to byl všední den, dopoledne, kostel téměř prázdný a  já se díval přes obrazovku kamery. Opravdu síla a vznešenost.

Příště se společně podíváme do Rajhradu.

                                                                                            Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

V sobotu 16. listopadu jsme v Orlickém Podhůří - Říčkách natáčeli přednášku Márie a Valentína Kováčových (Košice), ve které hovořili o připravované knize Dotyky Neba a okolnostech jejího vzniku. Pod fotografií si můžete přečíst krátkou upoutávku na knihu Dotyky Neba.

Úvod

Táto kniha nás vzrušujúcim spôsobom privádza do tajomného sveta mystiky, od zjavenia Panny Márie na Turzovke, cez zjavenia Pána Ježiša môjmu manželovi Valentínovi a zjavenia našej  5–ročnej vnučky Viktorky. Pojednáva o poslaní, ktoré dostal môj manžel od Pána Ježiša, založiť Spoločenstvo Priateľov Eucharistie a rozšíriť ho do celého sveta, aby sa prehĺbila úcta k Eucharistii, a o veľkom Božom tajomstve, Nebeskom kráľovstve, ktoré sa Pán Ježiš rozhodol zverejniť skrze našu malú vnučku, ktorej bolo toto tajomstvo zjavené preblahoslavenou Pannou Máriou. Dôvody, prečo sa to stalo, najlepšie vysvetlil Pán Ježiš  Valentínovi: 

„Cirkev je teraz v hroznom stave. Každý deň stráca mnoho členov. Nemá ľuďom už čo ponúknuť, ako ich pritiahnuť. Kresťania svoje biele košieľky, ktoré dostali pri krste, zahadzujú špinavé do skrine, alebo rovno do odpadu. Stratili motiváciu na to, aby si ich oprali. Ty si len Môj posol, ktorý im má ukázať, že sa oplatí byť kresťanom, že je dôležité, aby tie košieľky vytiahli zo skrine a začali ich nosiť a pravidelne opierať. Povieš im o tom, čo nikto nikdy nepovedal. O Nebeskom kráľovstve, cieľu, ku ktorému by mala smerovať každá duša. O tom, aké je, ako prebieha život v ňom, ako sa tam má duša človeka dostať, a čo sa deje s človekom po smrti. Ukážeš im, aký je dôležitý život na zemi, pre život večný. Veď ako vy ľudia hovoríte: „ Kto si ako ustelie, tak bude spať" a Ja k tomu  len dodám: „ Kto sa ako pripraví, tak sa bude mať."

Hlavným tvojím poslaním je ukázať ľuďom cieľ ich života – Nebeské kráľovstvo a Život večný. Spoločenstvo Priateľov Eucharistie je len prostriedok, ako sa do toho cieľa dostať, ale ako budú odmenení, záleží od života, aký viedli na zemi."

Příběh Márie a Valentína jsme sledovali v dokumentu AVE MARIA! a budeme se mu věnovat i ve filmu Přátelé Eucharistie. 

V příští novince navštívíme Cisterciánský klášter Vyšší Brod, kde se zúčastníme obláčky našeho podporovatele a spolupracovníka Antonína Krejzara. Natočené záběry uvidíte ve filmu Přátelé Eucharistie.

Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

SOBOTA 16.11.2019

09:30 – Pontifikálna svätá omša podľa misálu sv. Jána XXIII. (v rámci Trnavskej novény), Bazilika sv. Mikuláša – celebruje J. Em. kardinál Raymond Leo Burke

KARDINÁL RAYMOND LEO BURKE

sa narodil 30. júna 1948 v USA, v Richland Center, v štáte Wisconsin. Kňazský seminár navštevoval v La Crosse. Neskôr študoval vo Washingtone, D.C., a v Ríme, kde ho pápež svätý Pavol VI. vysvätil v roku 1975 za kňaza. Vyučoval náboženstvo vo farnosti a od roku 1980 pokračoval v štúdiu kanonického práva v Ríme. Za biskupa bol vysvätený v roku 1995 pápežom svätým Jánom Pavlom II. Takmer deväť rokov bol biskupom La Crosse, kde založil svätyňu Panny Márie z Guadalupe. Neskôr pôsobil štyri roky ako arcibiskup v meste St. Louis. V roku 2010 ho pápež Benedikt XVI. vymenoval za kardinála a následne za prefekta Najvyššieho Tribunálu Apoštolskej signatúry. V roku 2014 ho pápež František vymenoval na post patróna suverénneho rádu Maltézskych rytierov. Je členom Kongregácie pre kauzy svätých a členom Najvyššieho Tribunálu apoštolskej signatúry.

Prvním příjemným zážitkem v kostele sv. Mikuláše byl pohled na to, jak je před příchodem kardinála narychlo odnášen obětní stůl z liturgického prostoru. K ničemu ho totiž nepotřeboval.

Kardinál Burke sloužil mši svatou v římském ritu.

Celou mši svatou provázela vznešenost, která Bohu náleží.

Svaté Přijímání všichni přijali na kolenou a do úst.

Záběry z pontifikální mše svaté uvidíte ve filmu Přátelé Eucharistie.

Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Městečko Cascia s klášterem, kde žila sv. Rita.

Na svět přišla v umbrijském městě Roccaporena u Cassia v Itálii. Datum narození je nejisté, udává se jako nejpravděpodobnější rok 1381 i 1377 a nevylučuje se 1360. Byla jedináčkem Antonína Lottiusa a Amáty. Do jejího rodového znaku se dostaly včely z doby, kdy byla kojencem a rodiče ji nalezli v kolébce s pěti včelami u úst. Na událost se nezapomnělo a hledala se v ní symbolika pro Ritin život, poznamenaný Boží milostí.

Rita, původně křtěná Margarita, prožila své mládí v blízkosti zbožných rodičů, lidí střední vrstvy. Často chodila do kláštera svaté Marie Magdalény i do kostela sv. Augustina. Mimořádné úctě se tam těšili svatí Jan Křtitel, Augustin a Mikuláš z Tolentina. Rita si je zvolila za své ochránce a pak, prý při vidění z jejich vnuknutí, pojala touhu stát se řeholnicí.

Rita, jako poslušná dcera, uposlechla rozhodnutí svých rodičů, kteří chtěli, aby se vdala i přesto, že jim předem řekla o své touze a o zjevení. V srdci však skrývala hluboké zranění. Za manžela ji otec vybral Ferdinanda Pavla Manciniho, patřícího mezi měšťany, v době, kdy jí bylo asi 14 let. K vlastní svatbě dle dohody došlo po čtyřech letech od zasnoubení. Do té doby rodiče Ritě zemřeli a ona dle smlouvy přijala Pavla za manžela i do domu.

Pavel, na rozdíl od Rity, byl impulzivní a prudké povahy. Rita z lásky k Bohu snášela Pavlovu povahu a jeho nedostaky. Používala něžnost, chápavé ticho, láskyplnou službu a byla ho poslušná. Na jeho hrubosti odpovídala tichostí, laskavostmi a modlitbami. Ustavičně byl mezi nimi sváděn zápas mezi hněvem a tichostí, mezi násilím a láskou, mezi nepravostí a snášenlivostí.

Mírnost Rity vyvolávala v Pavlovi snad ještě prudší reakce, ale ona v ní nepovolila. Až později začal být Pavel lepším. Také se jim narodily dvě děti: Jan Jakub Antonín a Pavel Maria a začalo být možné hovořit o šťastné rodině.

V té době se začali všichni trochu vznešenější muži rozdělovat mezi dvě znepřátelené strany guelfů a gibelínů. Mnozí se dokonce vzájemně zrazovali a zabíjeli. Jednoho dne byl z krevní msty zabit i Ferdinand Pavel Mancini. Vrahové chtěli jeho jméno vymazat ze světa a proto synům hrozilo nebezpečí. Rita vrahům odpustila, skryla zkrvavenou otcovu košili a synům o způsobu jeho smrti neřekla. Dozvěděli se to až asi v 15 letech a ještě ne celou pravdu. Protože Rita těm, co jí způsobili bolest zavražděním manžela, podle Kristova poselství odpustila, nechtěla, aby se synové mstili. Ti však ovlivněni společností, když se vše dověděli, uvažovali o vykonání krevní msty. Rita se velice bála jak o jejich životy, tak o to, aby na sebe neuvalili těžký hřích vraždy. Tento strach znala již od smrti svého manžela a v této těžké situaci prosila Boha o pomoc.

Dříve než synové dosáhli věku, který je k pomstě před lidmi zavazoval, byli zasaženi epidemií, které podlehli. Po jejich smrti se v Ritě znovu ozvala touha po řeholním životě. Chtěla vstoupit do kláštera sv. Magdalény, ale přijetí jí bylo odepřeno s požadavkem nejprve dokonalého smíření s protivníky jejího manžela, aby snad politická nenávist nezaútočila pak i na zdi kláštera. Zdálo se, že veškerá naděje je ztracená, ale Rita se obrátila na své tři svaté ochránce, kteří jí myšlenku vnukli a vytrvale prosila. V následujících letech se dokázala i smířit s rodinou vrahů, ale augustiánkami byla třikrát odmítnutá, přestože část kláštera u kostela dala Rita opravit na vlastní náklady.

S příchodem Rity se všechny klášterní zvony samy rozezvučely.

Situace vypadala jako bezvýchodná, ale hovoří se o dalším zjevení svatých: Jana Křtitele, Augustina a Mikuláše z Tolentina, kteří ji prý do kláštera doprovodili, načež se vrata před nimi sama otevřela a byla přijata.

sv. Rita

Řeholní život Rity se vyznačoval vroucím vztahem lásky k ukřižovanému Ježíši. Byla asketičkou a mystičkou často rozjímající o Kristově utrpení. Během svého života v klášteře se vytrvale postila a spávala na podlaze. Z okna své cely viděla na horu Meraviglia a na cestu ke klášteru. Předmětem jejího rozjímání bývala i Ježíšova slova: "Já jsem cesta, pravda i život." (Jan 14,6) Ve světle Boží milosti vzrostla její láska ke Kristu a zdálo se jí, že by neměla mluvit, nemluví-li s ním, neměla chodit, nejde-li s ním a ani žít, nežije-li pro něho. V roce 1443 při meditaci před křížem pocítila, že jeden z trnů Ježíšovy koruny probodl její čelo a způsobil hlubokou ránu. Bolesti trnové koruny přijala jako pečeť lásky. Už předtím toužila po účasti na Kristově utrpení. Značná rána na čele jí zmizela jen na dobu poutě do Říma, bolest však přetrvávala. Její stigma pak bylo prý znovu zanícené s nepříjemným pachem, pro který žila odděleně od sester. Žila však v Lásce s Láskou a pro Lásku. Společnost ji ale dál prý pronásledovala nenávistí vůči manželovi a ona i v klášteře zas stavěla hráz proti nenávisti svým odpouštěním. V době epidemie dělala vše co mohla pro záchranu duší i životů, věnujíce se nemocným a umírajícím.

Patronka v bezvýchodných situacích a obtížných zkouškách; zoufajících žen i žen neplodných a rodičovství; nešťastných manželů; vzývána při manželských problémech a pomocnice proti neštovicím.

V posledních čtyřech letech života byla připoutaná na lůžko, vyčerpaná prací i nemocí. Nakonec žila jen z Eucharistie. Její velkou starostí bylo, aby i ostatní sestry, zvláště ty, které chodily k jejímu lůžku, zůstávaly v Ježíšově lásce a ve věrnosti Církvi. V tom směru je napomínala. Poprosila příbuznou, aby zašla do zahrady pro kvetoucí růže, ač pro zimu kvést nemohly, a ta příbuzná je v ní prý objevila a donesla. Rita pak poděkovala Ježíši a dala je divícím se sestrám. Její tělo, ke konci života pokryté vředy, se v okamžiku smrti, k níž došlo následkem tuberkulózy, celé zázrakem proměnilo, všechny rány se ztratily a místnost se naplnila příjemnou vůní.

Dvorek augustiánského kláštera.

V roce 1737 byla blahoslavena a v roce 1900 Lvem XIII. kanonizována. Největší úcta je jí prokazována v Itálii, Jižní Americe a na Filipínach.

Kostel sv. Rity v Cascie

V roce 1947 byl nad jejím pomníkem postaven moderní kostel jí zasvěcený a její zázračně zachované tělo je vystaveno ve skleněné schránce.

Neporušené tělo sv. Rity

Filmové záběry z Cascie uvidíte ve filmu Přátelé Eucharistie. 

V tomto týdnu jsme se setkali (v obci Bystré v Orlických horách) s relikvií sv.Vincence de Paul, která nyní putuje po ČR.

Svatý Vincenc z Pauly, též francouzsky Vincent de Paul (24. dubna 1581 - 27. září 1660) byl francouzský kněz, zakladatel kongregace lazaristů, Společnosti dcer křesťanské lásky - Vincentek, reformátor francouzské církve a jeden ze zakladatelů moderní evropské charity a péče o chudé. Je patronem charity, vězňů, zajatců, bezdomovců a nemocnic.

Ať Vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Sv. František z Assisi

Narodil se v roce 1182 v Assisi v Umbrii ve střední Itálii a při sv. křtu dostal jméno Jan. Jeho otec Petr Bernardone pocházel z Florencie a byl bohatým obchodníkem s látkami. Matka Dominika, roz. Piku, měla ještě syna Angela, který se později oženil.

Vzhledem k tomu, že otec obchodoval s Francií, naučili se francouzštině i jeho děti a malý Jan začal být příbuznými nazýván Francouzem a Franciskem (z toho Francesco - František). Otec si přál, aby se kupcem stal i František, který znal i latinu, ale jeho život se ubíral jiným směrem. Zprvu bychom ho snad mohli označit za bouřlivého mladíka, v němž ale převládala dobrota srdce. Ve svém postavení nehleděl na peníze a pěkně oblékaný pobýval rád ve veselé společnosti. Zároveň byl štědrý k chudým a když jednou pro nedostatek času odbyl žebráka, s lítostí se pak za ním rozběhl. Žil ve světské společnosti, ale nikdy v něm nebyla sobeckost ani se nedopustil mravního provinění. - Toto, s ušlechtilou povahou, otevíralo jeho srdce působení Boží milosti, na kterou se snažil horlivě odpovídat a tím rostl ke svatosti.

Assisi, klášter sv Františka. Zde jsou uloženy světcovy ostatky.

Kvůli zábavám mu otec občas činil výčitky, ale matka ho omlouvala a jeho společníci ho měli v oblibě. Situace se změnila, když se nějak zapletl do bojů mezi měšťany z Assisi a z Perugie. Octl se v zajetí, z něhož se dostal až po roce. Ve 20. letech prodělal závažnější onemocnění, po němž se chtěl vracet k dřívějšímu způsobu života. Po jednom milosrdném skutku, při kterém daroval oděv, měl ve snu vidění paláce plného zbraní, ozdobených kříži. Sen si začal mylně vykládat a připojil se proto k válečné výpravě do Apulska. U Spoleta však byl ve snu osloven otázkou: "Proč opouštíš Boha, bohatého Pána a chceš sloužit pouze jeho chudému služebníku?" Z toho usoudil, že sen měl být výzvou k duchovnímu boji a z armády vystoupil. Brzy si uvědomil, že dosavadní způsob života není ten pravý a jak řekl svým společníkům, objevil snoubenku, u které viděl všechna nej... i když jí bylo maximálně pohrdáno - byla to absolutní chudoba. K tomu, aby se s ní zasnoubil, ho vedla láska ke Kristu, který se do ní z lásky k nám narodil, pro nás obětoval svůj život a zanechal nám "evangelní" rady, jako spolehlivou cestu.Assisi, rodné město sv. Františka.

Již tehdy byl František natolik znalý Písma, že když při vyjížďce na koni potkal malomocného, přestože se ho zhrozil, vzpomněl si na citaci Izaiášovy 53. kapitoly, kde prorok viděl Spasitele jako malomocného, před nímž si člověk zakryje tvář. Proto se k němu snížil, políbil jeho ruku a obdaroval ho. Takovým způsobem dorůstal svému budoucímu povolání.

Interiér kostela sv. Damiána a kopie kříže, ze kterého František uslyšel hlas.

Jednou v polorozpadlém chrámu sv. Damiána poklekl před křížem a ve svém nitru jasně uslyšel výzvu: "Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá:"

Výzvu si vyložil doslovně ve vztahu k onomu chrámu a aby získal prostředky na jeho opravu, šel a ve Foligna prodal z otcova skladu nějaké látky i s koněm. V důsledku toho se jeho vztah s otcem vyostřil a setkání s ním měl František za nebezpečné. Když se otec ve věci majetkového sporu obrátil na biskupa, František před oběma svlékl své šaty s prohlášením, že za svého otce bude nadále považovat jen toho v nebi. Tak se definitivně rozešel s minulostí na jaře 1206. V hrubém hábitu převázaném provazem pak převážně vlastními silami a s vyžebranými prostředky dokončil opravu chrámu. Bůh ale od něj chtěl víc. Pro slova kostel i církev je v italštině stejné slovo: chiesa. Františkovo opravování kostela bylo předobrazem jím později zakládaného řádu, sloužícího k nápravě v církvi. Souhlas s plněním Boží vůle znamená vždy větší obdarování milostí pro toho, kdo životem říká "ano", i pro církev, jejíž je součástí.

Úzké uličky Assisi.

Jedním z dalších pohnutek na Františkově životní cestě bylo slyšení slov evangelia: "Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty."(Lk 9,3 srov. 10,4)

František, který začal žít opravdovou láskou k trpícímu Kristu, sobě i druhým často připomínal další Ježíšova slova: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne." (Lk 9,23)

V tomto duchu a s bezmeznou láskou vytvářel František kolem sebe společenství a se svými druhy v hrubé kutně, prostými slovy skrze kázání na různých místech a osobním příkladem ukazoval ostatním lidem, jak je zapotřebí žít podle evangelia.

Kostel v Assisi, do kterého chodil František s rodiči.

V doprovodu prvních dvanácti bratrů, z poustevny na Rivotortu, přišel František v roce 1209 do Říma s prosbou o potvrzení řehole, kterou žili, jako nového řádu. Zdálo se nemyslitelné, že by tato skupina "žebráků" mohla s něčím takovým předstoupit před papeže. Podařilo se to dík přímluvě assiského biskupa u kardinála Jana Kolonna a jeho ochranné ruky v Římě. Přesto papež Inocenc III. s Františkem nechtěl při prvním setkání mluvit. Druhý den si však znění jeho řehole vyslechl a i když ho dojala, namítl, že ta pravidla přesahují lidské síly. Kardinál Kolonna vzápětí vyslovil obavu, že zamítnutí z tohoto důvodu by znamenalo zavrhnutí rad evangelia, protože Františkova řehole jim odpovídá. A označit evangelní dokonalost, jako nerozumnou, je nepřípustné, bylo by to znevažováním původce. - Papež pak vyzval Františka: "Synu, modli se k Pánu Ježíši, aby nám zjevil svou vůli ..."

František po modlitbě obhajoval vytvoření svého řádu podobenstvím s výkladem, které se papeži zamlouvalo a mimo to, papeže ovlivnil sen, v němž viděl Lateránský chrám (při němž bylo papežské sídlo) nachylovat se k pádu a muže v oděvu žebráka, v němž poznal Františka, jak budovu podpírá. Následně papež s řeholí souhlasil a hned r. 1210 ji potvrdil pro začátek jen ústně, spíše jako bratrstvo kajícníků. Měli nosit mnišskou tonsuru a přijmout nižší svěcení. František přijal jáhenské a byl ustanoven generálním představeným. Se závazkem poslušnosti, (bratři Františkovi a on papeži) a s papežským požehnáním se vydali na zpáteční cestu.

Život Františka a jeho druhů byl přes maximální chudobu neobyčejně bohatý. František byl mužem paní chudoby a ještě víc Kristova kříže, na který silou lásky přibil vlastní vůli. V tomto spojení s Kristem a v jeho lásce začal dobývat svět.

František chtěl po sultánovi, aby se stal křesťanem.

Pustil se později i mezi saracény. Když u Damietty pobili na 6000 křižáků, sám předstoupil před sultána Meledina (Melek-al-Kamiloma), který slíbil za hlavu každého křesťana po dukátu. Chtěl po něm, aby se stal křesťanem. (Nepřišel za ním proto, aby vedl dialog o rovnosti křesťanství a islámu).

Papež Honorius III. 29. 11. 1223 potvrdil bulou Solet annuere Františkem připravená řádová pravidla. František téhož roku o Vánocích, se souhlasem papeže, poprvé v dějinách postavil v Grecciu betlém. Vytvořil ho jako živé jesličky v přírodní jeskyni upravené podle evangelia na betlémskou stáj. Byla tam sloužena mše svatá, při níž bylo hlouběji prožíváno tajemství Vánoc.

V následujícím roce, 14. září, při modlitbách na hoře La Verna (lat. Alverno), se Františkovi zjevil seraf v podobě ukřižovaného Spasitele a na Františkově těle zanechal stigmata - pět Kristových ran. Jednalo se o první předání stigmat v dějinách.

V roce 1225 František oslepl. Z toho roku pochází i jeho "Píseň bratra slunce". František měl jedinečný vztah k přírodě a ke všem tvorům. Je znám jeho vztah ke zvířatům a jejich přítulnost k Františkovi. Kázal ptactvu, které ho obletovalo a domlouval se s vlky. Obojí sloužilo jako kázání pro další posluchače. Pozornost ptáčků měla vést lidi k ochotě naslouchat Božímu slovu, zkrocený vlk zas naznačit, že i největší hříšník se s Boží milostí může napravit. Ve Františkově životě vše vedlo k probouzení lásky k Bohu, kterou žil.

Smrt sv. Františka

Zhoršení zdravotního stavu pokračovalo a pozemskou pouť František dokončil za pozdního sobotního večera, 3. října, jako kajícník na holé zemi.Kostel Panny Marie Andělské -  je současně místem umrtí sv. Františka.

Již za necelé dva roky po jeho smrti jej 16. 7. 1228 papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Do baziliky postavené ke cti sv. Františka v r. 1230 ukryl bratr Eliáš jeho ostatky bez zveřejnění místa, z obav před zloději. V podzemní kryptě byly objeveny až r. 1818.

Františkáni přišli do Prahy ještě za života svého zakladatele, roku 1225 a během 35 let měli v českých zemích 30 klášterů.

Relikvie uložená v místě Františkova umrtí - provaz, kterým byl přepásán.

Loučíme se z Assisi. Příště vás pozdravíme z Cascie, kde žila sv. Rita.

                                                                                   Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Rád bych vás ještě upozornil na akci pořádanou v sobotu 16. 11. 2019

- ODPOLEDNE S KŘESŤANSKOU LITERATUROU, kde se můžete osobně setkat se slovenským vizionářem Valentínem Kováčem.

15.00 Doteky nebe – přednáška Valentín a Márie Kováčovi (Košice)

Místo konání - kulturní dům Orlické Podhůří – Říčky (okr. Ústí nad Orlicí)

Drazí přátelé, v minulém týdnu jsme byli natáčet v Itálii. Prvním poutním místem, které jsme navštívili, byla Bolsena. 

Město Bolsena. V dolní části snímku je kostel sv. Kristýny, dvanáctileté mučednice.

Statečnost v lásce ke Kristu

Svatá Kristýna pochází od Bolsenského jezera v Itálii. Jezero leží severně od Říma nad Viterbou, ve výšce 305 m nad mořem. Je pokládáno za jezero s největším obsahem vody v Evropě a je hluboké až 146 m. Podle archeologických nálezů ze IV. století, týkajících se úcty ke Kristýně, žila tato světice asi o století dříve. Byla dcerou významného pohana, údajně soudce Urbana. Ten byl tvrdým soudcem své dcery, kterou ke křesťanství dovedla otázka po zločinu lidí mučených jen kvůli tomu, že jsou pevní ve svém postoji úcty a vyznání Krista. Odpověděla a vše potřebné jí vysvětlila jedna křesťanka, s jejíž pomocí i ona začala otvírat své srdce Kristu a přijala křest.

Kostel sv. Kristýny v Bolseně

V legendě o Kristýně se snad vždy vyskytuje číslo 12. Někde jako její věk, v němž přijala křest, jinde jako počet služebnic či družek ve společném obydlí, označovaném také za místo uložení stříbrných a zlatých modlářských sošek. Aby pomohla chudým a pronásledovaným, rozbíjela ony modly a rozdávala výtěžek kovu. Otec po zjištění její křesťanské činnosti se na ni rozhněval až do nepříčetnosti a křičel, jak se mohla opovážit zneuctít bohy. Kristýninou odpovědí bylo vyznání víry v jediného Boha Stvořitele.

Socha sv. Kristýny

Otcovy rozkazy katům pak byly velmi tvrdé a po ukrutném bití prý nabízela otci, aby se nasytil krví a cáry z jejího těla. V dalším pokračování byla vpletena do kola otáčejícího se nad ohněm. K dalším mukám, o kterých prý rozhodoval vladař ve snaze o její krutou smrt, patřilo využití katovského nářadí a pak přivázána k čedičové desce, na které se měla utopit, byla spuštěna do jezera. Tím, že přežila tolik krutých aktivit mělo být zřejmé, že Bůh je jejím ochráncem. Ale ani to, že se kámen s ní nepotopil, nemělo vliv na zatvrzelé srdce toho, kdo krutosti nařídil. Ten byl podobný modlám, které neměly srdce, neměly oči, aby viděly, ani uši, aby byly schopny slyšet. O Kristýně bývá také udáváno, že ji uvěznili mezi jedovaté plazy. Usmrcena však byla vystřelenými šípy.

Hrobka sv. Kristýny 

Ostatky sv. Kristýny byly později umístěny do sarkofágu v kryptě kostela, který jí byl v Bolseně zasvěcen. Časem u jejího pohřebiště postupně došlo ke spojení tří kostelů v jednu chrámovou stavbu. Ostatky musely být z bezpečnostních důvodů přemístěny pod hlavní oltář. Část jejích ostatků se dostala i do chrámu sv. Spasitele v Palermu. Čedičová deska, na níž se zázrakem Kristýna neutopila, byla v jí zasvěceném kostele v Bolseně i s otisky nohou umístěna jako přední kolmá část oltáře.

Sv. Kristýnu připoutali k tomuto kameni a vhodili do jezera. Zázrakem se s ní kamen nepotopil a ona popravu přežila. 

Oltář v bolsenském kostele sv. Kristýny se v roce 1263 stal dějištěm zázraku, který dal podnět k zavedení svátku Těla a Krve Páně. Český kněz Petr při své pouti z Prahy do Říma prosil o osvobození z pochyb o Kristově přítomnosti v Nejsvětější svátosti. K vyslyšení jeho prosby došlo, když v Bolseně sloužil mši svatou a v jeho rukou při proměňování část Hostie začala krvácet. Krví se potřísnil i korporál a porifikatorium, které později biskup předal papeži Urbanovi IV. a byl jím uložen v blízkém městě Orvieta.

Oltář, na kterém se odehrál eucharistický zázrak.

Pod oltářním obrazem jsou vidět kapky krve, z krvácející Hostie, které dopadly na oltář.

Město Orvieto, kde v době eucharistického zázraku sídlil papež.

 

Krví potřísněný korporál je uložen v orvietské katedrále.

V bolsenském kostele jsme narazili na vážnou překážku v natáčení. Zoufale jsem se pomodlil před vystavenou Nejsvětější svátostí a během pěti minut se vše vyřešilo. Díky Bohu!

V příštím příspěvku se podíváme za sv. Františkem do Assisi.

                                                                               Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

foto: Radek Strasmeier, Orfilm

P. Filip Antonín Maria Stajner

Drazí přátelé, v sobotu 5.10.2019 jsem v Poděbradech navštívil dominikánského kněze P. Filipa A. M. Stajnera. Pater je nemocný, má těžkou formu ALS. Jeho tělo je zcela bezvládné. Není schopen sebemenšího pohybu s vyjímkou zorniček a některých mimických svalů v obličeji. Tedy nemůže polykat, mluvit a není schopen pohnout ani prstem. Stále leží v poloze na zádech - na obyčejném lůžku. Přesto nemá žádné proleženiny. Dýchá za něj ventilátor, stravu dostává sondou přímo do žaludku. K tomu se již dávno přidaly vážné problémy se srdcem i s funkcí střev v jeho nehybném těle. I když je tělo zcela bezvládné, cítí jeho každou sebemenší bolest. Běžní pacienti s touto formou ALS umírají do pěti let. P. Filip je připoután k lůžku (ke svému kříži) již devatenáctým rokem a stále žije při plném vědomí.  Není v nemocniční péči odborníků, ale po celou dobu nemoci o něho (v domácím prostředí) pečuje stavební inženýrka Jaromíra M. Není tajemstvím, že P. Filip dlouhá léta balancuje na hranici života a smrti a že ani v případě nejzávažnějších zdravotních problémů není možný jeho transport do nemocnice. S Boží pomocí všechno zvládá sestra Jaromíra.

    S okolím P. Filip komunikuje prostřednictvím PC, který ovládá pohybem zorniček. Dříve se dorozumíval pouze s úzkou skupinou lidí a to tím způsobem, že diktoval písmenko po písmenku, pomocí přesně daných pohybů očí, dle předem sestavené tabulky. Takto nadiktoval i texty několika knih - asi nejznámějším dílem je Chudobka z Orlických hor, které pojednává o stigmatizované Aničce B. Tomanové z Pastvin. Každé jednotlivé písmeno textu knihy z jeho očí odezírala a zapisovala právě ošetřovatelka Jaromíra.

   Pater Filip věnuje svůj čas především modlitbě a své utrpení předkládá jako oběť Bohu. Pravidelně se zpovídá ze svých hříchů a u jeho lůžka je jednou týdně sloužena mše svatá.

   Koncem loňského roku se dostal P. Filip do stavu smrtelné agónie. Těsně před vánočními svátky lékaři uvedli, že selhávají jeho životně důležité orgány a potvrdili, že smrt přijde v nejbližších hodinách. Dne 24. prosince 2019 přijel do Poděbrad biskup Jan Vokál a zaopatřil umírajícího P. Filipa. 

Díky Bohu, Pater Filip se náhle probral, jeho životní funkce se stabilizovaly a on pokračuje ve své oběti za Církev, za národ, za nás hříšníky ...

Tenkrát nám všem vzkázal:

Drazí bratři a sestry v Kristu a Panně Marii! 

    Děkuji za modlitební tažení, které jste podnikli, když se mě dotýkala smrt. Jedna sestra z Legie Panny Marie se ptala: "Jak to Pán Bůh asi rozhodne? Úplně cítím, jak do nebe stoupá silný hlas, aby už Pater nemusel trpět, a jiný silný hlas, který volá, aby Pater ještě zůstal, protože ho tu potřebujeme." Kéž by Vás povzbudilo, že Pán vyslyšel Vaše modlitby a já pokračuji zde na zemi.           

                                                     Rád Vám i Vašim rodinám žehnám. Vděčný P. Filip M.    

Pater Filip nehybně leží na svém lůžku téměř 20 let.

V průběhu naší pracovní návštěvy trpěl Pater Filip srdečními a žaludečními problémy. Fyzické a duševní utrpení je součástí jeho každodenního života. Je mužem bolesti, ve kterém je ukřižovaný Kristus.

   Natočili jsme vstup se sestrou Jaromírou, dále ilustrační záběry i komentář P. Filipa, který přečetl jeho počítač. Vše bude ve filmu Přátelé Eucharistie. 

   Prosím, modlete se i za Patera Filipa. Pomozte, byť drobnou obětí, nadlehčovat jeho přetěžký kříž, který tak statečně přijal a nese i za nás.

                                                                                         Ať Vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Ing. Valentín Kováč

Drazí přátelé, v srpnu jsme vyrazili do Košic za Valentínem Kováčem a jeho ženou Marií. Jistě si je pamatujete z filmu "AVE MARIA!", kde hovořili o Turzovce a zjeveních Panny Marie u nich doma. Valentín končil svůj filmový vstup slovy: "Panna Maria mě tenkrát připravovala na setkání se svým Synem".

Valentínovi se již řadu let zjevuje Pán Ježíš Kristus. Setkává se s ním prakticky každý den, ale jen a pouze před svatostánkem katolického kostela, do kterého Valentín vstoupí.

Valentín Pána Ježíše nejen vidí, ale může s ním rozmlouvat, ptát se, prosit za druhé.

Pán Ježíš pověřil Valentína (a jeho ženu) úkolem založit Společenství přátel Eucharistie.

Zde jsou podmínky vstupu:

Spoločenstvo priateľov Eucharistie.

1. Kto môže vstúpiť do Spoločenstva ?

Vstúpiť a zapísať sa do Spoločenstva je umožnené každému, bez ohľadu na rasu, pohlavie alebo vyznanie, kto sa rozhodne nasledovať nášho Pána Ježiša. Inoverci po vstupe do Spoločenstva musia konvertovať na katolícku vieru a prijať potrebné sviatosti. Rodičia môžu zapísať aj malé deti, ktoré však po 1. svätom prijímaní, musia osobne svojím podpisom  , alebo vlastnoručným zápisom do elektronickej knihy potvrdiť svoj súhlas.

2. Aké povinnosti vyplývajú pre veriacich vstupom do Spoločenstva ?

2.1. Aspoň raz v týždni navštíviť Pána Ježiša pri Sviatosti Oltárnej alebo pri svätostánku. Ak je človek chorý a nevládny, alebo nemá vo svojom okolí túto možnosť má sa s ním stretnúť a pozhovárať pred krížom vo svojom príbytku.

2.2 Aspoň raz v mesiaci sa dobre vyspovedať, aby boli v stave milosti a mohli tak častejšie pristupovať  k svätému prijímaniu.

2.3. Účasť na Svätej omši minimálne v nedeľu a v prikázané sviatky

3. Akým spôsobom sa dá vstúpiť do Spoločenstva ?

3.1 Priamym zápisom do knihy Spoločenstva

3.2 Zápisným listom cez email

3.3 Zápisným listom cez poštu

Zápisný list
do Spoločenstva Priateľov Eucharistie.
Vyplniť ho musí každý osobne. Nemôže to byť v zastúpení. Len rodičia detí do Prvého svätého prijímania môžu tento list vyplniť za nich. Po Prvom svätom prijímaní si musia zápis obnoviť osobne. List zašlite na vkpeuch@gmail.com.

MODLIDBA
Môj milovaný Ježišu,
S hlbokou pokorou a láskou a celkom dobrovoľne sa zapisujem do Tvojho Srdca, s pevným odhodlaním Ťa nasledovať.
Daj mi milosti a silu zotrvať v tomto mojom predsavzatí, aby sme sa raz stretli v Nebeskom kráľovstve.
Amen.

Nasledujú kolónky zápisu do knihy :
Meno a priezvisko: .....................................................................................................
Rok narodenia:..................................................................................................................
Kňazi a rehoľníci dátum vysviacky:..............................................................................

Dátum zápisu:...................................................................................

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Emailová adresa na Valentína je: vkpeuch@gmail.com

Z filmu Přátelé Eucharistie se dozvíte vše potřebné o Společenství přátel Eucharistie a další informace o rozsáhlém poslání Valentína a jeho ženy Marie.

Já jsem (s celou rodinou) členem Společenství přátel Eucharistie.

                                                                             Ať Vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Dobrý den, v sobotu 15. června 2019 jsme v kapli na Turzovce natáčeli přednášku Myrny Nazzour, mystičky z Damašku. Od mládí měla řadu zjevení Matky Boží i Pána Ježíše. Její dlaně a oči mnohokrát ronily čistý olivový olej a na těle se objevovala stigmata.

Myrna Nazzour (objektivem Orfilmu) při přednášce na Turzovce.

Myrna Nazzour, stigmata

Myrnu uvidíte ve filmu Přátelé Eucharistie. 

Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Dobrý den, nedávno jsme navštívili s kamerou rajhradský klášter Kongregace Sester Těšitelek Božského Srdce. Kongregaci založila Matka Rosa Vůjtěchová. Pod střechou kláštera žila i sestra Marie Anežka - komtesa Františka Coudenhove-Honrichs. Její životní příběh je zaznamenán v knize Eleny Sebíňové - DÁVÁM VŠECHNO. Knížku jsem přečetl jedním dechem a vřele ji doporučuji.

 

Klášter Kongregace Sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova (u Brna).

Natáčíme příchod do kostela.

Oltářní obraz se sochou Spasitele.

Ctirad Hubálek se stabilizátorem obrazu.

Natáčení mluveného slova - hovoří řeholnice.

Tato setkání nás vždy a všude potěší.

Další zastávkou byl zámek Kunštát, kde vyrostla komtesa Františka Coudenhove-Honrichs.

Životní příběh komtesy Františky zpracujeme do filmu Přátelé Eucharistie.

V Kunštátu jsme natáčeli především letecké záběry.

Pokud můžete, podpořte modlitbou (i jinými vhodnými způsoby) záměr skupiny odvážných lidí o znovupostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Děkuji.

Ať Vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

 

 

Jeruzalém, Golgota - v místě oltáře stál Kříž Ježíše Krista. 

Boží Hrob je jen několik desítek metrů od místa ukřižování. 

Pán Ježíš Kristus se svým učedníkům zjevil na břehu Genesaretského jezera.

Tu řekl Petrovi ten učedník, kterého miloval Ježíš: "Pán je to!" Jan 21,7

Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si vrchní roucho - neboť nebyl oblečen - a skočil do jezera. Ostatní učedníci táhnoucí síť s rybami připluli na loďce, neboť nebyli daleko od země, jen asi dvěstě loktů. Jan 21, 7-8

Za námi je kostel Primátu sv. Petra. Byl postaven na skalách na pobřeží Galilejského jezera.

Stojí na místě, kde Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání posnídal s učedníky.

Ježíš jim řekl: "Pojďte k snídani!" - Nikdo se ho z těch učedníků, kteří jedli, neodvážil otázat: "Kdo jsi ty?" Neboť věděli, že je to Pán. Jan 21, 21-13

Když posnídali, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více nežli tito?"

Dí jemu: "Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji." Pravil mu: "Pas beránky mé!" ... Jan 21, 15-16

Jeruzalém - místo Nanebevstoupení Ježíše Krista.

Když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe. Oni se poklonili a s velkou radostí se vrátili do Jeruzaléma a stále chválili a velebili Boha v chrámě. Luk 24, 50-53

                                       Místo, ze kterého se Pán Ježíš vznesl do nebe.

V Izraeli jsme natočili mnoho filmových záběrů. Některé uvidíte v dokumentu Přátelé Eucharistie.

 

Ještě přidávám tři fotografie z pohřbu pana prof. Jaroslava Vodrážky v Praze.

Děkuji Bohu, že jsem mohl pana profesora tak dobře poznat.

Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

S panem profesorem Jaroslavem Vodrážkou jsme vás seznámili ve filmu Znamení Kříže.

Pan profesor se osobně znal se stigmatizovanou Terezií Neumannovou z Bavorska.

Terezie Neumannová zemřela roku 1962, ale pan profesor se s ní setkával až do konce svého života.  

Od dětství měl dar nadpřirozeného vnímání, viděl věci, které nám zůstávají skryté.

Poslední roky života prožil v Pastvinách - rodišti stigmatizované Anny Bohuslavy Tomanové (dokumentární film Chudobka Bílého Krále).

Naposledy jsme s panem profesorem natáčeli 16. listopadu 2018.

Ve filmu Přátelé Eucharistie bude hovořit o liturgické hudbě.

Svou varhanní improvizací doprovázel všechny naše duchovní filmy.

Děkujeme Bohu, že jsme mohli pana profesora na své životní pouti potkat. 

Modleme se za něj, on se jistě modlí za nás! 

Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Kána Galilejská. Ježíš zde uskutečnil zázrak s vínem, když přišel na svatbu chudých lidí a proměnil vodu ve víno.

Svatba v Káně, jeden ze zázraků v Evangeliích a první zázrak v Evangeliu podle Jana.

Svatební kostel, postavený františkány nad ruinami, o kterých se věří, že se datují do časů Ježíše.

Hora Tábor z pohledu od města Nazaret.

Pohled z úpatí hory Tábor směrem k Nazaretu, který leží na vrcholcích protějšího hřebene.

Tudy chodíval Ježíš z Nazareta na horu Tábor.

Hora Tábor se nachází v Dolní Galileji, 17km západně od Galilejského jezera.

Pod úpatím hory se nachází dvě arabská města i židovská komunita nazývaná Kfar Tavor.

Jsme na vrcholu hory Tábor.

Pohled z vrcholu do nížiny. Úrodná Galilea.

Mezi roky 1919 - 1924 byl na vrcholu hory Tábor postaven působivý římskokatolický kostel Františkánského řádu nazvaný Kostel Proměnění Páně.

Kostel byl postaven ze tří chrámových lodí, které jsou odděleny dvěma řadami sloupů držících oblouky.

V horní části kostela, nad oltářem, je mozaika, která zobrazuje Proměnění Páně.

Drazí přátelé, sbírka na Startovači.cz byla ukončena, ale naše příspěvky z natáčení filmu Přátelé Eucharistie budete dostávat i nadále.

Příště se podíváme do Jeruzaléma.

Postupně rozesíláme požadované odměny "startérům".

Ať vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar

Když byl křtěn všechen lid a když i Ježíš byl pokřtěn a modlil se...Luk 3, 21

I dnes se křtí v řece Jordán.

 

Pln Ducha svatého se vrátil Ježíš od Jordánu a byl veden Duchem na poušť na čtyřicet dní a byl pokoušen od ďábla. Luk 4, 1-2

 

Pouštní okolí Jericha, kde byl Pán Ježíš pokoušen.

Když domluvil, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a rozestřete sítě k lovu!" Luk 5,4-5

Okolí Genesaretského jezera.

Socha sv. Petra na břehu Genesaretského jezera.

Základy domu sv. Petra v blízkosti Genesaretského jezera.

Kostel Blahoslavenství je římskokatolický kostel, který se nachází u Galilejského jezera.

Byl postaven na tradičním místě Ježíšova přednášení kázání na Hoře.

Děkujeme vám za finanční podporu! Budeme vás i nadále informovat o natáčení filmu Přátelé Eucharistie.  

V příštím příspěvku se podíváme do Káni G.

Ať Vám Bůh žehná! Jaroslav Šilar, Orfilm