Z pekla do pekla Film & Video

Předně chceme poděkovat za to, že ZPDP vůbec vznikl! Až teď s časovým odstupem se ukazuje, jak celý projekt změnil všem zúčastněným profesní životy. Z pekla do pekla spoustě lidem otevřelo dveře k další seberealizaci a tvůrčí činnosti, eventuálně jim dodalo odvahu nastartovat vlastní větší projekty. Za zmínku stojí například připravovaný seriál Krčín (https://www.facebook.com/serialkrcin) od našich koordinátorů z Českokrumlovské televize.
Studentský a amatérský film je právě o tom zkusit něco nového, rozšířit si obzory a profesně se zdokonalit. Jsme za tuto možnost velmi vděční a velice nás mrzí, že na finální dotažení celého projektu ZPDP v rozumném časovém horizontu nemáme dostatek času a lidí.

Vypisovat proč jsme se opozdili asi nemá valný význam, přesto nám dovolte uvést alespoň pár z příčin. ZPDP je studentský projekt a ke studiu mimo jiné patří i hromada různých zkoušek a úkolů. Polovina štábu potřebovala klid na státnice, další řešili odložení diplomové práce.

Nakonec se dřina na filmu vyplatila, diplom předal Juraj Jakubisko.

Po zářijové premiéře se většina štábu rozutekla k jiným projektům a zbylo tak tvrdé jádro, které pracuje pomalu ale jistě na dokončení zbytku cen. Chceme je zkrátka dodat v perfektní kvalitě, jak jsme slíbili, a to si žádá svůj čas.

Z předchozího update tady na Startovači již víte, že film jsme dokončili, to hlavní tedy máme hotovo.

Originální soundtrack stál autory mnoho času a úsilí, ale nyní si jej už můžete poslechnout na Spotify, Google Play, Apple Music a řadě dalších služeb.

Nyní pracujeme na spolehlivém systému digitální distribuce filmu (a ostatně celého digitálního balíčku) k našim startérům. Není možné film jen tak nahrát na Youtube, protože to by nás vyřadilo z většiny festivalů.

Jak už jsme mnohokrát zmínili, ZPDP je náš srdcový projekt, a proto nechceme ani fyzické odměny jen tak odfláknout.
Nejvíc práce zatím zabrala tvorba DVD, krom filmu samotného totiž bude obsahovat i film o filmu a nepovedené záběry. Od posledního update jsme dokončili sestřih nepovedených záběrů. Jen tak pro zajímavost – kvůli tomuto sestřihu jsme opětovně prošli kompletně celý natočený materiál, jelikož nepovedené záběry se původně do střihu vůbec nedostaly.
Nepovedené záběry už tedy máme sestříhané, nazvučené a vůbec hotové. S filmem o filmu je to horší. Materiálu má skoro stejně hodin, jako měl výsledný film a jen se jím probrat zabralo spoustu času. Nyní se Film o filmu nachází ve stavu přípravy dramaturgie a celkového konceptu. V další fázi budeme zpovídat před kamerou představitele hlavních rolí a klíčové členy štábu.

U ostatních fyzických cen finalizujeme design, dodavatele a výrobní technologie.
Jen u trička nám prošlo rukama několik vzorků. Stále však jsme však nebyli spokojeni a několikrát jsme změnili celý koncept a výrobní technologii, viz jeden z prototypů na obrázku. Zbytek odměn je na tom podobně – ladíme, češeme, pilujeme. Více informací a finální podobu odměn dodáme v příštím update.

Přesně takhle naše tričko vypadat nebude.

Od premiéry byl již film k vidění na několika festivalech. Z pekla do pekla bylo součástí oficiálního výběru festivalů Mladá kamera Uničov 2019, dále pak Festivalu Ondry Hofmana v kategorii studentského filmu, i na píseckém FILMOVKAfestu.

Na přelomu roku proběhla k filmu výstava v krumlovské Drunken Coffee.

Od začátku roku tlačíme film na další a další festivaly. Snímek zasíláme do všech koutů republiky i světa a netrpělivě čekáme, kde si jej vyberou do programu.

Pracujeme také na přípravě dalších promítání Z pekla do pekla na velkém plátně. Připravujeme premiéru v Praze a v Českých Budějovicích. Prozatím máme jen místa, ale v příštím update už se s vámi snad podělíme o bližší informace.

Držte Z pekla do pekla palce, ať se mu podaří uspět.

Film se natáčel letos na jaře, v mrazivém březnu. Jak proběhlo samotné natáčení, jsme vám chtěli ukázat v produkčních denících. Bohužel (pro vás) nám to ale zabíralo mnoho času, a proto i nyní existují pouze tři díly. Od poslední klapky totiž vede na filmové plátno dlouhá cesta. A právě na ni jsme potřebovali onen čas.

Během deseti natáčecích dnů jsme nabrali přes 10 hodin surových záběrů o celkové velikosti 3 TB. Samotný data management tak nebyl lehký úkol, a následný střih už vůbec ne. Poté trvalo několik měsíců, než se střihač dobral k verzi, se kterou byl spokojený i režisér. V tento moment se film rozdělil na dva samostatné procesy, kde se finalizoval obraz a zvuk.

V obraze se digitálně retušovaly části filmu, například se vymazávaly zásuvky, gumoval sníh nebo se třeba dokresloval pohádkový zámek do krajiny. Záběr po záběru se pak celý film nabarvil. Následně se hlavní štáb odebral se vzorky do kina, kde si pouštěl nabarvené části. V sále ale zpravidla zjistil hromadu nedostatků, a tak se všichni harmonicky vrátili zpátky do studia. Tento proces se opakoval neustále dokola až do zblbnutí.

Současně s obrazem se pracovalo na zvuku. Nejprve se vyčistily nabrané zvuky z placu, následně se vše doplnilo o ruchy a ambiente prostředí. Aby to nebylo tak jednoduché, rozhodli jsme se splnit kino standard a výsledný mix jsme vytvořili v 5.1 prostorovém zvuku. Pro film vznikl i originální soundtrack, který byl zkomponován na míru jednotlivým obrazům (již nyní k dispozici na iTunes, Google music, Spotify a mnohých dalších). Jak vidíte, během roku jsme na filmu odvedli mnoho práce, a věříme, že Z pekla do pekla je opravdu studentský film, jaký tu ještě nebyl.

Náš den D nastal 9. 9. 2018, kdy proběhla slavnostní premiéra v kině Luna v Českém Krumlově. Jediné oko nezůstalo suché a opravdu k tomu nebylo potřeba pepřového spreje ani pekelné síry. Z důvodu kapacity sálu a zájmu o film proběhly ten den rovnou dvě projekce. Nutno podotknout, že jsme se o té premiéře nijak extra nezmiňovali, ale ten dav nás prostě přesvědčil.

Po premiéře jsme si dopřáli chvilku zaslouženého odpočinku, ale od té doby pracujeme na odměnách pro naše startéry, tedy pro vás! Jen nás na tvorbu odměn moc nezbylo, a protože nechceme nic odfláknout, jde to pomalu. Jako první se budete moct těšit na náš digitální balíček s filmem, soundtrackem a pekelnou smlouvou. Ten budeme rozesílat zkraje nového roku. Pak budeme finalizovat design triček, hrnků a dalších odměn. Nejvíce času ovšem paradoxně zabere tvorba DVD, na kterém se plánuje jako bonus obsáhlý film o filmu, který potřebuje ještě nějaký ten čas. To nic nemění na faktu, že všechny odměny bychom chtěli mít hotové a vyřízené v prvním čtvrtletí 2019.

V listopadu získal film cenu diváků na Filmovém festivalu ČERNÁ VĚŽ. Jedná se o první festivalové ocenění, které náš film získal, a i kdyby bylo poslední, tak je pro nás stejně tím nejpodstatnějším. Dostat ocenění od lidí je pro filmaře mnohem víc než ocenění odborné poroty.

Když to shrneme, tak se máte na co těšit. Jen to ještě může chvilku trvat. Sledujte nás dále na našem Facebooku, kde se vás snažíme průběžně informovat o všem. Na závěr vám zde odložíme fotku, která donedávna byla pod přísným embargem. Tak pěkné Vánoce a šťastný nový rok.

V Krumlově jsme nebyli stále zalezlí v teple Prokyšova sálu, na dva dny jsme se přesunuli do ulic města bojovat s počasím a natočit scénu trhu. A že bylo s čím bojovat, takové množství sněhu na začátku března nikdo nečekal. Jak jsme si s tím poradili se dozvíte ve třetím díle našeho produkčního deníku.

První dva natáčecí dny pohádky Z pekla do pekla jsme natáčeli interiérové scény v Českém Krumlově. Jako kulisa scény plesu nám posloužil Prokyšův sál krumlovské prelatury. Natáčení v krumlovských interiérech bylo náročné hlavně pro velký počet komparzistů, na place bylo v jednu chvíli až padesát lidí. Jak jsme to zvládli vám prozradí druhý produkční deník.

Od posledního natáčecího dne filmu Z pekla do pekla už uběhly bezmála čtyři měsíce a my pro vás máme první malou ukázku toho, co jsme s vaší pomocí natočili. Pro více informací sledujte náš facebook.

Příprava filmu je vždy dlouhý a náročný proces. Složení štábu, příprava herců, obstarání potřebné techniky a obhlídka natáčecích lokací jsou jen některé z věcí, které prostě musíte mít zařízené dopředu. Zkrátka samé důležité činnosti. A právě o tom je náš první produkční deník.

Naše kampaň na Startovači sice běžela několik dlouhých týdnů, ale největší šrumec zažila v posledních 4 dnech. Před 4 dny si někteří z nás zoufali, báli se a byli přesvědčení, že to nemůžeme stihnout. Před 4 dny bylo z naší kampaně splněno pouze 28 %. Navzájem jsme se vyhecovali a slíbili jsme si, že do toho dáme maximum, a za pár dní jsme se nestačili divit! Dnes dopoledne naší kampani odzvonilo a na počítadle se zazelenalo krásných 113 %. A to všechno hlavně díky VÁM!

Děkujeme. Děkujeme každé jedné štědré duši, jež se na našem projektu podílela. Děkujeme celému štábu, za to, že do projektu vkládají veškerý svůj volný čas, rodinám, hlavně babičkám, že zvládají žít poslední měsíce bez naší přítomnosti doma, kamarádům i známým, že nám fandí a chtějí být u toho, kolemjdoucím, že se na nás usmívali, vzdáleným tetičkám, které sice nemohly přispět, ale přinutily k tomu celou vesnici, a lidem, kteří nás ani neznali, a přesto nám poslali pár svých dukátů, a vložili v nás tak své naděje.

Děkujeme.
Z celého srdce.

Závěrem bychom Vám rádi pověděli několik málo technických detailů, ať víte, že jste nekoupili zajíce v pytli. Natáčení pohádky začne už tento pátek 16. března, natáčet budeme například v Českém Krumlově, Týně nad Vltavou, na Karlově Hrádku nebo na zámku Kratochvíle. Samotná práce s kamerou je však jen malou vlnkou v moři práce, která nás na filmu bude čekat poté. Aby byla pohádka perfektní a přesně podle představ našeho režiséra, nebudeme si dávat žádné nesplnitelné limity. Doufáme, že se nám film podaří dotáhnout do dokonalosti mnohem dříve, nejpozději se však můžete těšit do konce tohoto roku. Až bude film dokončen, začneme pracovat i na odměnách pro Vás, naše startéry. Nelekejte se tedy, pokud Vám hrneček, tričko nebo lístek na premiéru nepřistanou ve schránkách hned příští týden.
O průběhu všehodění Vás budeme informovat.

Ještě jednou mnohokrát děkujeme!

Váš tým Z pekla do pekla

Jako prvního Vám představíme talentovaného maskéra, jehož jméno Vám bude jistě povědomé z našeho originálního textu zde na Startovači – není jím nikdo jiný než Jakub Gründler.

Kuba má s výrobou masek pro studentské filmy několik zkušeností, momentálně však pracuje na mnohem důležitějším projektu. Tím je seriál Carnival Row, osmidílný fantasy seriál s Orlandem Bloomem v hlavní roli, jehož natáčení touto dobou probíhá právě u nás v České republice. Jakub pracuje v maskérském týmu Nicka Dudmana. „Tento maskér má na svém kontě stvoření masek a monster do všech dílů Harryho Pottera, masku Jokera pro film Batman od Tima Burtona a také se podílel na Star Wars v osmdesátých letech,“ vypráví Jakub.

Na výrobě masky/protetiky Vás pravděpodobně nic nepřekvapiví. Je nutné udělat odlitek z části hercova těla, kterou budeme chtít namaskovat. Na zmíněném odlitku se následně vymodeluje vše, co je pro masku třeba (boule, velký nos, jizvy atd.). Tato modelace se běžně dělá z hlíny nebo také z plastelíny, tu používá Jakub. Poté se vytvoří forma a vybere materiál vhodný pro konkrétní masku.
„Mě osobně nejvíc baví právě to modelování z plastelíny a pak samotná aplikace masky. To je ovšem ta nejstresovější část, protože maskování musí proběhnout rychle. Naopak nemám rád práci se sádrou (odlitky, výroba formy…), to je hroznej vopruz!“

Další důležitou členkou naší výrobní linky je Monika Kuttelvašerová, skvělá zubní laborantka, která našim pekelníkům vyrábí ty správné tesáky.
Monča se zatím na vyrábění pro film nepodílela, ale přijde jí to jako zajímavá a zábavná zkušenost vzhledem k tomu, že většinou musí vyrobit krásné a rovné zuby, které musí být hlavně praktické a funkční. „Čertovské zuby, které pro pohádku Z pekla do pekla dělám, však musí být veliké a ošklivé, člověk by s nimi tedy nebyl schopen téměř mluvit, natož kousat,“ popisuje Monča.

„Zpočátku mi režisér žádný návrh zubů neschválil, přišly mu totiž příliš rovné. Jako zubní laborantce vedené k preciznosti a pečlivosti mi to samozřejmě trhalo srdce, když jsem měla dělat zuby nesouměrné a ohyzdné, nakonec jsem ale popustila uzdu fantazii a začalo se dařit.“ Výroba čertovských tesáků je vlastně poměrně srovnatelná s výrobou masek – otisky, přidělávání kazů, tvrdnutí, broušení. Zuby je třeba také nabarvit, aby působily nepřirozeně a ošklivě, na to se používají speciální laborantské barvy.

Monika popisuje práci zubního technika jako umění. „Všichni jsme vlastně umělci. Kamarádka je vážně šikovná tatérka, další zase maluje, většina laborantů se zabývá například výrobou šperků.“ Ačkoli se to na první pohled nezdá, je to velmi náročná a nebezpečná práce. „Je mi 22 let a už mám problémy s karpálními tunely,“ dodává Monča. „V dnešní době ale technologie pokročila natolik, že se zuby modelují v počítači a pak je frézuje taková speciální mašina. My zubní technici jsme ale nepostradatelní, protože i přesto všechno zuby nakonec končí na našem stole a my dotahujeme práci do konce.“

Pokud Vás práce našich maskérů zaujala a chtěli byste mít doma vlastní čertovské tesáky, neváhejte nás podpořit na Startovači! Můžete si je totiž zvolit jako odměnu a těm pěti šťastným z Vás se pak naše Monča podívá na zoubek.

Prvním z naší dvojice statečných je Radomír Švec. Tohoto herce a muzikanta jste mohli vidět například v televizních seriálech Modrý kód a Ohnivý kuře. Případně jste ho mohli zpozorovat na prknech různých českých divadel. Druhým nově představeným je divadelní a filmový herec Ondřej Novák. Můžete ho znát například z filmů Lidice, Fair Pay a nebo Milada. Momentálně ho můžete vidět v divadle Ungelt ve hře 4 000 dnů. Dále působí v divadle NaHraně, jehož je spoluzakladatelem.
Nyní už tedy znáte všechny herce hlavních rolí. Neříkáme, že se v našem filmu tu a tam neobjeví nějaké to další zvučné jméno, ale nebudeme Vám kazit překvapení.

Na zahájení nechyběli členové našeho produkčního týmu v čele se samotným režisérem pohádky, Danielem Habrdou. S těmi všemi si návštěvníci mohli o chystaném filmu v klidu popovídat a vyptat se jich na nejrůznější detaily a záludnosti. Sobotního úvodu se zúčastnily desítky lidí, výstava sama přilákala i oči náhodných zákazníků čajovny. Celá akce probíhala za účasti Českokrumlovské televize.

Ke shlédnutí jsou nejen návrhy čertů a čertic od našich skvělých výtvarníků Vítka Dvořáka, Dušana Grni a Moniky Kocinové, ale také storyboard z tužky Markéty Peggy Kalkušové nebo třeba graf informující o stavu našeho projektu na Startovači, který průběžně aktualizujeme.

Přijďte a potěšte své oči nevšední ukázkou toho, jak naše pohádka vlastně vzniká!

Ahoj Marku, jak by ses čtenářům popsal?

Jsem citlivý muž. (Usrkl polévky, opařil si pusu a začal brečet.)

Výborně. Jak se podílíš na vzniku pohádky Z pekla do pekla?

Mám na starosti choreografii soubojů.
Momentálně se s režisérem hádáme nad konečnýma charakterama jednotlivých postav, protože od toho se bude odvíjet jejich řeč těla a samotný boj. Musím už dopředu myslet na to, že nebude čas na pořádný trénink šermu se všemi herci, takže souboje budou muset vypadat fakt dobře, ale zároveň musí být jednoduchý na naučení.

Chtěl jsi odjakživa být šermířem, nebo jsi jako Endy chtěl být popelář?

Ne. Já jsem chtěl být záchranář. A ve svým volnu bodat mečem do lidí. Ale jenom jako.

A jak jsi tedy začínal? Kdo byl Tvá první oběť?

Sekal jsem pampelišky. A pak jsem se ve 14 letech spolu s nejlepším kamarádem přihlásil do Akademie rytířských umění (A.K.A. neboli Academy of Knight’s Arts) v Českých Budějovicích a navštěvovali jsem hodiny scénického šermu. To nám bylo ale málo, a tak jsme se o víkendech u nás na zahradě ještě řezali železnýma plátama, který jsme našli v tátovo dílně.

Jak jsi se dostal k tomu, že se z Tebe stal instruktor?

Začalo to první velkou zkušeností se scénickým šermem na divadle – hra Robin Hood na Otáčivém hledišti v Krumlově pod vedením Petra Nůska, ředitele Akademie rytířských umění. Byl jsem tak moc šikovný (směje se ironicky), že mě nechtěli pustit šermovat, a tak jsem všem ostatním připravoval, nosil a podával zbraně. Takovej bedňák, ale v šermířským prostředí.
Pak jsem začal jezdit do Brna na víkendové kurzy za Petrem Vytopilem. Stálo mě to spoustu slz, krve a potu, a nakonec se ze mě stal asistent instruktora.
Pak jsem si zažil spoustu skvělých projektů, kde jsem dělal asistenta Petru Nůskovi, šermoval, a dokonce i v jednom představení zpíval v davu na playback! Nakonec jsem v tom Robinu Hoodovi šermoval i se samotnýma hercema, což už je úplnej kariérní vrchol (směje se). Ne, teď vážně - za každou z těch zkušeností jsem nesmírně rád, hodně jsem se tam naučil.

Jak ses dostal k Endymu, našemu režisérovi?

Poznali jsme se právě na tom Otáčku, Endy tam hrál. Začali jsme se kamarádit a společně pracovat na nejrůznějších projektech. Díky Endymu jsem přišel ke svý první choreografii, kterou jsem mu vytvořil pro souboje do snímku Krčma. Dokonce jsem si tam i zahrál!

A bavilo Tě to?

Myslíš hrát ve filmu? Jo a moc! Věřím, že Enďák si pro mě teď šetří nějakou tu velkou roli, protože jsem talent od přírody. Třeba Lucifera, co? Endy? Můžu na něj mrknout skrze rozhovor?

No jasně! Máš nějaký projekt, na který vzpomínáš fakt rád?

Hodně zajímavá věc, která teď vyšla a na který jsem se podílel díky agentuře A.R.G.O., je počítačová hra Kingdom Come: Deliverance. A.R.G.O. bylo přizváno ke spolupráci, dělali jsme motion capture, což byla zase úplně jiná zkušenost, měli jsme takový ty speciální oblečky. To bylo parádní!

S čím vším vlastně umíš bojovat?

Šermuju s kordem, šavlí a, pro vás laiky, s dlouhým mečem. Nepohrdnu ale ani násadou od koštěte, třeba když mě ohrožujou pavouci ve sprše.

Co rád děláš ve volném čase, když zrovna nešermuješ nebo nešermuješ s pavouky?

Mám rád dřevo. Vyrábím nábytek a nějaký bytový doplňky. Postele, komody a tak.
Jo a taky mám motorku! To je hodně důležitý!

Chtěl bys na závěr čtenářům o sobě sdělit nějakou zajímavost?

Jo! Když jsem byl malej, měli jsme doma páva. Ostatní kluci měli psa nebo třeba křečka, ale my měli páva! Zkrátka taková skromná a normální rodinka (pyšně se usmívá, jako ten páv).

Kdy?

Sobota 24. 2. 2018 od 18:00

Kde?

Shisha Bar
Česká č.p. 30
37001 České Budějovice

Ahoj Endy, mohl by ses čtenářům trochu představit?

Ahoj. Jmenuju se Endy a mám rád jednorožce.

Díky. V jednom svém videu říkáš, že když jsi byl malý, chtěl jsi být popelářem. Kdy se v Tobě probudila touha stát se režisérem?

Abych pravdu řekl, tak nikdy. S tímhle handicapem se člověk zkrátka narodí. (Směje se.) Sám jsem vůbec nevěděl, že bych něco takového chtěl dělat, dokud jsem to skutečně dělat nezačal.

Takže ses k filmařině dostal náhodou?

Vlastně ano. Vždycky jsem se tak motal kolem filmu, nikdy ale ne přímo v něm. Hrál jsem v divadlech, psal jsem vlastní povídky, šťoural se v technických záležitostech a v počítačích… Až mě jednou oslovili jako toho hyperaktivního blbce, co jde do všeho po hlavě, jestli bych neudělal jeden snímek do soutěže. A tak vznikl můj první “film” Oranžová učebna (2011) a mě to začalo bavit.

V počátcích své tvorby jsi jistě pracoval spíše s kamarády než se skutečnými herci. Bylo to pro Tebe náročné?

Ani ne. Já jsem na začátku vůbec nevěděl, jak má správné hraní vypadat. Pro mě bylo důležité, abychom se u toho bavili. Později jsem poznal, že ono totiž není špatných herců, ale spíše špatných režisérů. Vše je prostě o přístupu.

A jak jsi na tom s pravidly? Máš rád, když točíš film na základě nějakého zadání, nebo když Tě nic neomezuje?

Je mi to vlastně úplně jedno. Důležití jsou pro mě hlavně lidi, se kterými na tom dělám. Rád totiž pracuju v týmu, pak se žádná hranice nezdá tak omezující.

Právě chystáš úplně nový projekt. V čem se podle Tebe liší od Tvých ostatních filmů?

Poprvé dělám na něčem, co chci dělat především já. Dříve jsem musel plnit zadání, které mi škola uložila, ale tentokrát jsem dostal šanci si trochu zaexperimentovat, za což jsem moc rád. Nemám moc rád stereotypy, proto chci být v nové pohádce inovativní. Převezmu některé archetypy, které byly za posledních dvacet let ve světě českých pohádek hojně využívány, a přidám něco ze západního fantasy žánru. No… třeba to vyjde. (Usměje se.)

Na kterou fázi natáčení se těšíš ze všeho nejvíc?

Vždycky na tu, co přijde jako další. Ať už jsme ve fázi příprav, natáčení nebo postprodukce, v tu danou chvíli máme pocit, že ta část je ze všeho nejnáročnější, a doufáme, že to brzy skončí. A pak se posuneme dál a najednou s láskou vzpomínáme, jak ta předchozí fáze byla skvělá a pohodová.

Podělil by ses se čtenáři o nějakou tu vtipnou historku z natáčení?

(Zasměje se.) Tak v tomhle jsem fakt děsnej, mám totiž hrozně špatnou paměť. Až jednou budu starej a vysloužilej režisér a někdo po mě bude chtít nějaký zákulisní historky, asi ho zklamu. Jo, sem tam si vzpomenu na nějaký malý vtipný detail, ale to je spíš k pláči než k smíchu.

Na jaký svůj film jsi nejvíc pyšný? Doporučil bys jeden čtenářům?

Jsem ten typický věčně nespokojenej režisér, zatím nemůžu říct o žádném svém filmu, že bych na něj byl opravdu pyšný. A pokud bych měl nějaký doporučit, musel bych asi slyšet nějaký konkrétnější požadavky. Na škole jsme točili hlavně proto, abychom si vyzkoušeli od všeho něco, takže to spektrum výběru je hodně široké. Chcete komedii? Máme. Romantickou komedii? Taky máme. Dokument nebo reportáž? Máme. Všechno máme!

A je alespoň nějaký film, jehož natáčení sis užil ze všeho nejvíc?

Ten poslední – Očekávání (2017). Konečně jsem si mohl vyzkoušet, jaké je to být součástí velkého štábu, kde je plno profíků. U předchozích filmů jsem byl zvyklý se ve všem angažovat, tady jsem ale dostal asistenta režie, který mi z toho dělal pohodičku. Vždycky mi řekl: „Klid, Dane, někoho zaúkoluj, ty si támhle sedni a dej si kafíčko.“ Bylo to vážně příjemný, nemusel jsem najednou řešit vše okolo, mohl jsem se plně soustředit na režírování. Málem jsem se tam i začal nudit.

Co plánuješ do budoucna?

Dotočit tenhle film a udělat státnice. Pak se uvidí, jak to vyjde s tou popelařinou. (Maličko se uchechtne, ale v očích je vidět záblesk naděje.)