Zrození tygra Knihy

Již více než dva týdny se na Vás pravidelně obracím s prosbou o podporu knihy kambodžských buddhistických příběhů (ať už ve formě sebemenšího příspěvku či formou sdílení mých příspěvků s Vašimi přáteli a známými). A dnes bych se chtěl konečně podrobněji rozpovídat vo co go ? Jedná se o projekt sbírky příběhů, které jsem sesbíral, sepsal a převyprávěl během svých pobytů v Kambodži, této kouzelné zemi Jihovýchodní Asie. Knihy, která je již skoro hotová… stačí ji vytisknout a rozvést… jenže to má samozřejmě zádrhel, a tím jsou, jak jinak, peníze. A o ty Vás a Vaše známé a přátele žádám. A abychom neměli při čekání na určenou potřebnou částku dlouhou chvíli, připravil jsem si pro Vás myslím docela pestrý program. Někdy ukázky z knih minulých či budoucích, jindy postřehy, úvahy, rozhovor atd., to vše prošpikované kvantem kambodžských fotografií.

První příběhy knihy „Zrození tygra“ jsem sebral a přepsal a převyprávěl již před více než jedenácti lety. Krátce na to souhlasilo s vydáním rozsáhlé sbírky asi dvou stovek příběhů (pohádek, bajek, vtípků, úvah, črt, duchařských i lidových příběhů, vyprávění o historii Kambodže, jejím náboženství i kultuře) jedno velké nakladatelství, jenže vzápětí se v komunikaci odmlčelo a již nikdy na pokusy o komunikaci nereagovalo. O několik let později jsem se na kambodžské příběhy rozvzpomněl a pokusil se je tentokrát nabízet po menších, tematicky zaměřených celcích, coby pohádky, duchařské příběhy či třeba příběhy buddhistické. Před třemi lety se mi podařilo najít vydavatele na knihu právě příběhů buddhistických, nakonec však došlo (díky grantu Ministerstva kultury) k vydání nejdříve jen knížečky kambodžských pohádek „Země čtyř vůní“, na počátku roku 2019. A nyní je již připravená kniha buddhistických příběhů „Zrození tygra“ (postupně opravovaná a doplňovaná během mých dalších a dalších výprav do Kambodži). A u editorky čeká již další projekt, sbírka kambodžských duchařských příběhů, kterou bych velmi rád vydal co nejdříve to půjde. Což ale, mimo jiné, záleží na úspěchu „Zrození.“

Dnes jsem pro Vás vybral příběh, který se nehodil do sbírky pohádek ani do knihy buddhistických příběhů, ani se zatím nevešel do připravované knihy kambodžských duchařských příběhů, ale schovávám si ji do nějakého budoucího projektu, snad nějaké příští knihy kambodžských lidových příběhů. Ale Vám dám, máte-li zájem, ochutnat ihned. Užijte si, dobré duše, premiéru!

 

 

Mluvka a smrt

Tlan býval správcem u velmi zámožného muže jménem Sok. Sok měl Tlana rád a důvěřoval mu. Bez Tlanova souhlasu nebyl nikdo k Sokovi vpuštěn.

Sok řekl Tlanovi, aby tajně dohlížel na všechny služebníky a pověděl mu, kdo se jak chová, kdo jaký je, koho propustit a koho si ponechat, jestli kdo krade, a podobně – zkrátka aby měl přehled, co se v jeho domě a na jeho pozemcích děje.

Tlan nebyl špatný člověk, ale jednu velkou chybu měl: nedokázal, jak se říká, držet jazyk za zuby. Co nevěděl, nepověděl. A tak, snad aby si dodal na vážnosti, řekl také služebníkům, čím jej jejich pán pověřil.

Jenže služebníci se zalekli, že Tlan řekne Sokovi pravdu o tom, jak jsou líní, že většinu dne prospí, jak ujídají ze zásob, že jedí příliš mnoho a příliš často, a kde co můžou, to ukradnou. Proto se rozhodli, že se ho zbaví.

Jeden po druhém začali našeptávat Sokovi, že Tlan je nemrava, svádí služebné, necudně na ně pohlíží, dotýká se jich a šeptá jim důvěrná slovíčka. Že si ze Sokových zásobáren a skladů nechává posílat to nejlepší a nejdražší pro sebe. Že je příliš krutý, často silnou holí bije sluhy až do bezvědomí, úplně bezdůvodně.

Ale Sok těm řečem nevěnoval velkou pozornost.

Až stará kuchařka přišla za svým pánem se zprávou, že Tlan se naparuje a každému vykládá, že se již brzy ožení se Sokovou dcerou, stane se pánem v Sokově domě a na jeho polích, a pak Soka vypráská z domu.

To samozřejmě Soka rozzuřilo. Tentokrát nedbal na Tlanovy protesty a propustil jej.

Svou upovídaností Tlan již dříve nabyl v kraji špatné pověsti, a tak jej teď nikdo nechtěl zaměstnat. Sloužící často vědí o těch nejtajnějších i nejnebezpečnějších záležitostech svých pánů. Vpustit si do domu muže, který není diskrétní, by nebylo rozumné.

Ze zklamání a smutku začal Tlan pít. Zanedlouho propil vše, co měl, až mu nezbylo ani na misku vařené rýže.

Jeho bývalý pán Sok se o tom doslechl. Vzpomněl si, jak míval Tlana rád. Najednou mu ho bylo líto. Rozhodl se proto znovu jej přijmout. Ale jelikož už měl pochybnosti, přijal ho pouze jako obyčejného sluhu, ne již jako správce. A byl to spíše trest, ostatní sloužící Tlanovi nic neodpustili a nezapomněli. A trápili jej, jak jen mohli.

Jednoho dne Tlan leštil nábytek v hale, když tam přišel Sok a dva obchodníci, kteří Sokovi prodali zlaté šperky. Tlan je neviděl, pouze slyšel. A aby nemusel odejít, sám se také neukázal. Zvědavost mu našeptala, aby se schoval.

Tak vyslechl, jak obchodníci Sokovi šeptem prozradili, že šperky jsou kradené… z královského paláce! Králův kuchař je ukradl, prodal obchodníkům, a ti zas Sokovi.

Asi o týden pozval Tlana jeho přítel Viset na oslavu u příležitosti narození prvního syna. Tlan neměl, co by příteli daroval, proto se rozhodl Viseta (a jednoho z pozvaných, se kterým právě Viset hovořil) obdarovat příběhem o ukradených špercích.

Naneštěstí byl tím druhým posluchačem jeden ze oněch obchodníků, a v příběhu se poznal. Dostal strach, že by se vše mohlo prozradit, vylákal tedy Tlana i novopečeného otce Viseta do noci a tam je zavraždil.