Khmerská svatba
Příspěvek jedenáctý
Dnes trochu o khmerské svatbě. Krátkou ukázku z připravované knihy „Zrození tygra“ jsem doplnil fotografiemi ze svatby mé kamarádky, jíž jsem se zúčastnil na podzim 2019 v Phnom Penhu.
Kmajská svatba je velice složitý a dlouhý obřad, sestávající z mnoha menších ceremonií. Každá z nich je důležitá a má vlastní historii, a Kmajové vždy úzkostlivě dbají na to, aby každý obřad proběhl v určený čas a stejně, jako před mnoha sty lety.
Podle tradice má kmajská svatba trvat tři dny a tři noci, aby připomínala svatbu prvního kmajského prince Preja Tona s dračí princeznou Nyjen Nejak a tři klenoty buddhismu, jimiž jsou Buddha (Preja Put), Sanká (společenství mnichů) a Preja thó (dharma, Preja Putovo učení).
Jedním z obřadů je „Pojídání betelových ořechů“ (tedy arekových ořechů, slá, v betelovém listě, mlú), čili Pisá Slá Mlú. Ženich a nevěsta předávají betelové ořechy starším a rodiče ženicha a nevěsty za to starší žádají o požehnání a přání toho nejlepšího pro nový pár.
Vrásčité úsměvy holohlavých starých žen vypráví o původu této ceremonie celé příběhy.
Podle jednoho z nich byli kdysi dva sousedé, kteří měli pole i domy vedle sebe a vycházeli spolu velice dobře. Jeden druhého si vážili, pomáhali si, utěšovali se a povzbuzovali se. První z mužů měl syna, druhý dceru. Rozhodli se proto, že je zasnoubí. Aby ujistili jeden druhého, že slova o svatbě, příbuzenství a společných vnoučatech myslí vážně, vyměnili si navzájem několik betelových ořechů, které sebou vždy nosívali zabalené v kromě, tradičním kampučíjském kostkovaném šátku.
Podle jiného příběhu čtyři mladí muži studovali uprostřed lesa u vyhlášeného Mistra. Každý z mladíků ovšem vynikal v něčem jiném. Jeden předvídal budoucnost, druhý byl nejlepší v plavání, třetí byl neomylným střelcem a čtvrtý vynikal v kouzlech.
Jednoho dne jim Mistr řekl, že je již naučil všemu, co uměl, a poslal je zpět do jejich domovů. Když se všichni čtyři vraceli domů, jasnovidec náhle prohlásil, že za pár hodin potkají nádhernou dívku, která se stane ženou jednoho ze čtyř přátel. Kterého? To není úplně jasné.
O pár hodin později velký pták zastínil slunce a v pařátech držel neobyčejně krásnou dívku. Střelec vzal luk a šíp, a velkého ptáka sestřelil. Ten se zřítil i s dívkou do jezera. Plavec rychle připlaval a vytáhl dívku na břeh. Byla ovšem mrtvá. Proto přistoupil kouzelník a pomocí bylin, lektvarů a zaříkání ji oživil.
Když dívka otevřela oči, jako by se náhle snesla noc a na obloze se rozsvítily hvězdy. Čtyři nejlepší přátelé se spolu začali přít, kdo se stane jejím mužem.
Jasnovidec řekl: „Věděl jsem o ní první.“
Avšak střelec namítal: „Bez mé pevné ruky a přesného šípu by byla stále v moci velkého ptáka.“
Plavec souhlasil, ale dodal: „Jenže by navždy zůstala v jezeře, bratře, nebýt mě.“
„Nevzpomínáš si již snad, že byla mrtvá, když jsi ji přinesl na břeh? Kdo ji přivedl nazpět mezi živé? Měla by být má,“ přel se kouzelník.
Rozhodli se proto, že vyhledají někoho, kdo je rozsoudí, a slavnostní přísahou přislíbili respektovat jeho rozhodnutí. A vydali se cestou domů.
Potkali mnicha. Vyprávěli mu svůj spor do nejmenších podrobností.
Mnich určil, že mužem překrásné dívky se má stát plavec, jelikož se dotkl jejího těla jako první, a ostatní mladíci se stali matkou, otcem a bratrem záhadné dívky.
Jasnovidec se stal otcem, jelikož otcové vědí, co se přihodí jejich dětem.
Střelec se stal bratrem, protože bratři vždy ochraňují své sestry před nebezpečím.
Kouzelník se stal matkou, jelikož dívku přivedl zpět do života, jako matky přivedou na svět svá děťátka.
Kouzelník, střelec a jasnovidec souhlasili a v den svatby na znamení úcty přinesli svatebčanům tři váčky, v kromě zabalené betelové ořechy.
Od té doby tato ceremonie nesmí chybět na žádné kmajské svatbě.
(ukázka z knihy „Zrození tygra“)